Odpověď:

Odpověď na tuto otázku najdeme v dějinách věrouky už v 5. století. Konkrétně Efezský koncil (431) řešil otázku oprávněnosti či neopravněnosti mariánského titulu "Theotokos" - Bohorodička. Nebyl to ani problém mariologie (nauky o Marii), jako spíše kristologie (nauky o Kristu). Konstantinopolský patriarcha Nestorius totiž začal ostře vystupovat proti označení "Bohorodička" a prosazoval na místo něj titul "Kristorodička", protože Maria nemůže být matkou Boha, ale jen člověka. Podtext ovšem spočíval v nedořešeném chápání Krista jako "boho-člověka". V Nestoriově chápání by Kristus musel být osobou, kde působí dva samostatné subjekty: člověk a Bůh. Domníval se totiž, že Bůh - Božské Logos - nemůže být podroben ryze lidským úkonům jako je růst, strach, oběť námaha, utrpení... To vše přísluší pouze lidské podstatě.
Zmíněný koncil po poměrně dlouhé debatě nakonec kauzu uzavřel tím, že v Kristu samozřejmě existují dvě podstaty, božská a lidská, ale jejich jednota má prioritu před rozlišováním jednotlivých přirozeností. Platí tedy, že jedinému subjektu - Kristu - lze přisuzovat charakteristiky a činnosti obou přirozeností. Tím pádem není ani možné Krista "dělit" na člověka a Boha. Maria není matkou "poloviny" Krista.
Pokud je tedy Ježíš Bůh, pak jeho matka je "Bohorodička", samozřejmě s tím, že není původkyně božství. Ale tento titul je zcela adekvátní, tak jako je možný a platný titul "Ježíšova Matka".