Datum vložení: 27.5.2002
Jedním z častých témat diskuzí mezi věřícími i nevěřícími bývá téma "porušuje Bůh přírodní zákony ?" Bývají na to různé názory, někteří tvrdí, že porušuje, jiní, že ne. Ze strany církve jsem většinou slyšel odpověď ve stylu, že "Bůh ve své velikosti a všemohoucnosti to nějak zařídí a my se s tím nemusíme trápit" (taková odpověď mě ale přirozeně neuspokojuje)
Jiným z častých témat, či spíše námitek vůči náboženství obecně bývá to, že náboženství není logické, že obsahuje logické rozpory (a v důsledku toho mu nevěnují pozornost, shledávají ho na tomto základě jako nepravdivé atd.) Upřímně řečeno i já vidím v křesťanství mnoho rozporů, které mě trápí a zajímají (teď se o nich nebudu rozepisovat, to by bylo na samostatné otázky) Požadavek logičnosti je v dnešní době brán jako jeden z nejzákladnějších a i já ho uznávám. Zde bych si dovolil uvést ještě 2 tvrzení - jednak jsem od jednoho pána slyšel že teprve když člověk i přes tyto rozpory uvěří, pak je to skutečná víra, a od jiného člověka (je to křesťan ne však katolík) zase to (nevím zda si za tím skutečně stál), že v Bohu se sjednocují všechny
protiklady a různosti (snad by se něco takového mělo tvrdit v Kabale, ale nevím), a tím to vlastně zkoušel vysvětlit (v tom případě bych se ale mohl zeptat proč se některé protiklady a různosti sjednocují a jiné ne - nebudu teď uvádět konkrétní příklady, zase by to bylo
na novou otázku)
Tyto témata a námitky a jim podobné nakonec podle mě konvergují k této námitce rovněž zřejmě vůči náboženství obecně : vyčítá se mu, že ve svých vysvětlováních těchto rozporů a věcí vůbec utíká do nadpřirozena, transcendentna, principielní neověřitelnosti. Já to upřímně řečeno takto vnímám také, ale přesto neříkám, že to není oprávněné. Tudíž hlavní a závěrečný dotaz (i když možná není dobře položený a odpověď na něj je možná vcelku zřejmá) zní : jak by křesťanství (mluvme teď konkrétně o něm, jsme na serveru katolik.cz :) tento "útěk" do nadpřirozena (filosoficky) obhájilo jako oprávněný ? Co lze v souvislosti s tímto namítnout proti dnes tak rozšířenému pozitivismu a jeho požadavkům ?
Proti rozšířenému pozitivizmu mluví současná situace sama. Postmoderna kromě relativizace hodnot přinesla dosti výrazný obrat k religiozitě. Astrologie, New Age, další náboženské proudy a moderní pověry jsou antipólem pozitivistické kultury. Ne že bych je schvaloval, ale vypovídají cosi o vrozené "potřebě" člověka, kterou pozitivní vědy ukojit nemohou.
Otázka:
Nasledujici otázka je vlastně soubor otázek, které spolu ale úzce souvisí, takže jsem je vložil do jednoho dotazu:Jedním z častých témat diskuzí mezi věřícími i nevěřícími bývá téma "porušuje Bůh přírodní zákony ?" Bývají na to různé názory, někteří tvrdí, že porušuje, jiní, že ne. Ze strany církve jsem většinou slyšel odpověď ve stylu, že "Bůh ve své velikosti a všemohoucnosti to nějak zařídí a my se s tím nemusíme trápit" (taková odpověď mě ale přirozeně neuspokojuje)
Jiným z častých témat, či spíše námitek vůči náboženství obecně bývá to, že náboženství není logické, že obsahuje logické rozpory (a v důsledku toho mu nevěnují pozornost, shledávají ho na tomto základě jako nepravdivé atd.) Upřímně řečeno i já vidím v křesťanství mnoho rozporů, které mě trápí a zajímají (teď se o nich nebudu rozepisovat, to by bylo na samostatné otázky) Požadavek logičnosti je v dnešní době brán jako jeden z nejzákladnějších a i já ho uznávám. Zde bych si dovolil uvést ještě 2 tvrzení - jednak jsem od jednoho pána slyšel že teprve když člověk i přes tyto rozpory uvěří, pak je to skutečná víra, a od jiného člověka (je to křesťan ne však katolík) zase to (nevím zda si za tím skutečně stál), že v Bohu se sjednocují všechny
protiklady a různosti (snad by se něco takového mělo tvrdit v Kabale, ale nevím), a tím to vlastně zkoušel vysvětlit (v tom případě bych se ale mohl zeptat proč se některé protiklady a různosti sjednocují a jiné ne - nebudu teď uvádět konkrétní příklady, zase by to bylo
na novou otázku)
Tyto témata a námitky a jim podobné nakonec podle mě konvergují k této námitce rovněž zřejmě vůči náboženství obecně : vyčítá se mu, že ve svých vysvětlováních těchto rozporů a věcí vůbec utíká do nadpřirozena, transcendentna, principielní neověřitelnosti. Já to upřímně řečeno takto vnímám také, ale přesto neříkám, že to není oprávněné. Tudíž hlavní a závěrečný dotaz (i když možná není dobře položený a odpověď na něj je možná vcelku zřejmá) zní : jak by křesťanství (mluvme teď konkrétně o něm, jsme na serveru katolik.cz :) tento "útěk" do nadpřirozena (filosoficky) obhájilo jako oprávněný ? Co lze v souvislosti s tímto namítnout proti dnes tak rozšířenému pozitivismu a jeho požadavkům ?
Odpověď:
Náboženství (teď mám na mysli náboženství zjevená jako křesťanství) je něco jiného než filozofie, i když se vzájemně stýkají a propojují, přesto používají jiných prostředků. Zatímco filozofie se opírá především o racionalitu člověka, náboženství se zakládá na víře. Myslím, že je docela nezpochybnitelné, že rozum má svou kompetenci a své hranice. Pokud se víra týká otázek "nadrozumových", pak nelze po rozumu chtít, aby je autorizoval. Na to kompetenci nemá. Přesto hraje velkou roli v tom, že může prokázat, že víra není proti rozumu. Nakonec to je jedním z vůdčích motivů apologetických spisů Otců. Člověk není pouze ratio, ale i vůle, city atd. Nakonec, neřekl bych, že rozumové důkazy jsou dostatečným důvodem ke správnému konání. Často známe důvody a chápeme je, přesto to neděláme. Proč asi?Proti rozšířenému pozitivizmu mluví současná situace sama. Postmoderna kromě relativizace hodnot přinesla dosti výrazný obrat k religiozitě. Astrologie, New Age, další náboženské proudy a moderní pověry jsou antipólem pozitivistické kultury. Ne že bych je schvaloval, ale vypovídají cosi o vrozené "potřebě" člověka, kterou pozitivní vědy ukojit nemohou.
Na otázku odpověděl:
P. Mgr. Petr Šikula
