Odpověď:

Je pěkné, že se snažíte tento problém vyřešit. O tom, že Bůh má člověka rád, píše jak evangelium, tak tu samou věc potvrzují celé dějiny křesťanství. Zkuste si položit otázku: "Proč by právě mě Bůh neměl mít rád? Čím tak zásadně vybočuji, aby se na mě Boží láska nedostala?" Když se podíváme na ty zástupy "omilostněných hříšníků", tak nemáme důvod nevěřit v Boží lásku. Stejně se tak asi každý "živý" křesťan potřebuje zažít Boží objetí. Pro mě osobně to bývají exercicie - duchovní cvičení. Je to doba, kdy člověk může nejednou aspoň na několik dní vystoupit z neustálého koloběhu výkonů, a může být "v klidu s Ježíšem", poslouchat a promýšlet Jeho slovo, nechat Ho, aby se mě a mé nemocné duše dotýkal. Bývají to ty nejsilnější zážitky Boží lásky. Věřím, že každý člověk má svou individuální a různou zkušenost.
Ovšem pokud se vrátím k Vašemu dotazu, nemyslím, že by Vás sebepočetnější, sebelepší a sebevěrohodnější svědectví přesvědčilo. Neznám Vás, ale přesto bych se odvážil tvrdit, že nedůvěra pramení z něčeho jiného: ze zkušenosti nedokonalé a pokřivené lidské lásky. I toto si člověk v menší či větší míře s sebou nese a prakticky každý s tím nějak bojuje. Není to nic neobvyklého nebo špatného. Spíš než argumenty však pomůže rozhovor s dobrým knězem a modlitba o uzdravení minulosti. Každopádně bych Vám tuto cestu doporučil.