Odpověď:

Otázka masturbace byla na základě více dotazů zodpovězena mým předchůdcem již na "starém" vydání www.katolik.cz. Teď tuto odpověď P. Vlastimila Vojtěcha Protivínského bezezbytku přejímám. P.P.Š


1. Materiální a formální hřích
Abychom mohli posoudit, co je a co není hříšné, je třeba rozlišit hřích, jakožto zlý skutek, který je v rozporu s Boží představou o tomto světě (tzv. materiální hřích) na straně jedné, a hřích jakožto moji osobní vinu (tzv. formální hřích) na straně druhé.
Každému z nás se totiž může stát (a skutečně stává), že uděláme něco, co je sice zlým skutkem, ovšem ne vždy bylo v našich možnostech tomu zabránit, nebo ne vždy jsme věděli, že je to zlé. Stalo se tedy skutečně zlo, ovšem nejsme zatíženi žádnou vinou. Naše přátelství s Bohem není nijak narušeno - vzniklou situaci jsme přece nemohli ovlivnit a tudíž za ni neneseme žádnou odpovědnost.
A také se nám stává, že si uvědomujeme, že nějaký skutek je špatný (byť i mylně). Zcela svobodně se můžeme rozhodnout, zda jej uděláme, či nikoli. Pokud se v takové situaci přece rozhodneme takový skutek udělat, neseme odpovědnost za spáchání zlého skutku a jsme tudíž zatíženi vinou.

2. Jakým hříchem je masturbace
V případě masturbace se zcela určitě nejedná o součást Božího plánu s člověkem. Z Bible jasně vyplývá, že sexualita má sloužit k darování nového života a k vyjádření lásky mezi mužem a ženou spojenými v manželství. Masturbace evidentně neplní ani jednu z těchto funkcí a materiálním hříchem tedy jednoznačně je.
Zda může být také formálním hříchem, tedy tím, co nás vzdaluje od Boží lásky, není snadné posoudit. Jednak proto, že každý svoji sexualitu prožíváme různě. Pro někoho celoživotní pohlavní zdrženlivost není žádný problém. Pro jiného může být problémem vydržet jediný týden.
Ten, komu se už od dětství dostalo správné sexuální výchovy, může od dospívání až do manželství žít bez problémů ve zdrženlivosti, ovšem má-li po několika letech manželského soužití např. měsíc abstinovat, může to pro něj být problém bez masturbace neřešitelný. Podobně člověk, který žádné výraznější sexuální napětí neprožívá, může jej např. vlivem pornografie natolik znásobit, že nemá jinou volbu, než sám si toto napětí uvolnit.

3. Dva závěry
Jako odpověď na Vaši otázku bych si tedy dovolil uvést tyto závěry:
Masturbace je špatná a tím, že člověka uzavírá do sebe, obrací pozornost jen k němu samotnému a násobí jeho egoismus, je i nebezpečná.
Pokud se však člověk snaží vyhnout všemu, co by jeho sexuální napětí zvýšilo za hranice ovladatelnosti, ale přesto se někdy takovému jednání nevyhne, určitě by jej to nemělo zneklidnit. I když je hříchem materiálním, s největší pravděpodobností není hříchem formálním. Vždyť vášeň sexuální je ta nejsilnější. A šesté přikázání je přece jen "až" šesté.

4. Problém se zpovědí
Nemáte-li odvahu otevřít toto téma ve svátosti smíření, jistě nejste vyjímka. Vždyť se jedná o oblast, které právem říkáme intimní. Vyznání našich vin ve svátosti smíření má však jednu úžasnou přednost: To, že nás naše hříchy zahanbí před člověkem, nám pomůže k tomu, abychom prožili zahanbení před Bohem. A to, kromě milosti, již takto obrdžíme, v příštích dnech a týdnech posiluje naši vůli v rozhodování mezi ctností a hříchem.
Je však třeba také dát pozor na to, aby zpovědník z našeho vyznání jasně pochopil, nakolik náš špatný skutek byl vědomý a dobrovolný - tedy nakolik za něj neseme odpovědnost.
Naše vyznání pak může mít třeba tyto podoby: "Ze zvědavosti, z dlouhé chvíle, jsem chtěl(a) to a to vyzkoušet ..."
Nebo: "Snažil(a) jsem se tomu a tomu vyhnout, ale myslím, že to nebylo v mých silách. Pro jistotu a klid svědomí to však chci vyznat."

Kéž je Vám povzbuzením, že nejen každý zpovědník je člověk jako Vy, ale že člověkem se kvůli nám stal i samotný Bůh a Vaši situaci tedy zná přinejmenším stejně dobře, jako Vy.