Odpověď:

Odpověď na tuto otázku skutečně není jednoduchá. Konkrétně si představit vzkříšení a život věčný nejde, stejně tak jako si neumíme představit vlastní smrt. Ani Katechizmus katolické církve (KKC), když rozebírá tyto závěrečné články Vyznání víry, nedává konkrétní vizi. Střízlivě zůstává u zdůraznění základních faktů plynoucích z Písma:
- vyvrcholením pozemského života je smrt, která ovšem není definitivním koncem lidské existence, ale přechodem do věčnosti, plnosti života.
- na konci času (1 Sol 4,16) bude následovat "vzkříšení", tradiční učení církve používá spíše platonské antropologické terminologie, která chápe člověka jako spojení těla a duše, toto spolení je smrtí narušeno, ale vzkříšením se obnoví, nebo snad lépe naplní a přivede k dokonalosti.
- ani Písmo ani učení tradice nerozebírá, "jak" se toto znovuspojení uskuteční; předobrazem a modelem našeho vlastního vzkříšení je Kristovo zmrtvýchvstání.
- vzkříšeni budou všichni lidé, spravedliví k životu, nespravedliví k odsouzení (Jan 5,29).
- ozhodující instancí bude "poslední soud", který znamená zánik očistce a vyústění lidské existence v blaženost (nebe) či zavržení (peklo).
- život po vzkříšení se vymyká našemu časověprostorovému chápání, protože tato dimenze není spoutána časem jako veličinou změny, je označována jako věčnost či věčný život.

Nakonec se dá říct s určitostí jen to, že "jednou" budem vědět víc...

Tato témata si můžete najít v KKC 988-1060.