Odpověď:

Snad trochu z jiné strany: morálka neslouží k tomu, aby něco přikazovala či zakazovala. Smyslem celé křesťanské morálky či etiky je především poukazovat důstojnost člověka jako Božího obrazu a tuto hodnotu chránit. Teprve v konsekvenci jsou kladena určitá objektivní pravidla, která člověka drží v odpovídajících mezích. Člověk je totiž svobodný a morální pravidla tuto svobodu neumenšují, spíše napomáhají rozvinutí svobody a osobnosti. Důsledkem porušení morálních pravidel totiž může být poškození či přerušení vztahu s Bohem, porušení či zničení vztahu s druhými, dokonce i sebezničení.
Osobně je mi "proti srsti" rozebírat intimní život manželů. Intimita vzájemného odevzdání se je určitým tajemstvím (mysterion), tak jako je tajemstvím jejich láska. Podobně jsou tajemstvím třeba svátosti (řecky mysterion. Bohužel dnešní doba ještě trpí ztrátou smyslu pro tajemství. Je to dědictví racionalizmu, který vše rozkládal na kauzální řetězce v empirické rovině, zatímco duchovní stránka byla potlačena. Jestliže společnost vulgarizuje sexualitu tím, že sejme závoj intimity a tajemství, pak se častu redukuje na pouhý smyslový počitek, součást pravidlné hygieny, výměnu genetického materiálu či prostředek zisku. A víme, jak je sexualita dnes prezentována v sekulární společnosti. Podobně je to se snahou o odstranění tajemství z dalších sfér lidského života, jako i racionalizace víry. Jestliže strhneme hloubku tajemství třeba ze svátosti křtu, tak zbude poměrně nesmyslný vnější úkon s vodou. A nakonec člověku nezbude vůbec nic, ani smysl, ani naděje.
Manželská sexualita je potvrzením pouta lásky, úcty a věrnosti - čili společenství muže a ženy - a zároveň je obdařena schopností dávat dar života. To jou základní "morální" pravidla. Každý člověk je pak obdařen darem rozumu, aby dokázal posoudit, zda neznehodocuje sexualitu tím, že jí některý z těchto aspektů upírá (zda-li nesnižuje lidskou důstojnost, neponižuje sebe a svého partnera na animální úroveň, atd.). A víc ani není potřeba pro to, aby se dokázal správně rozhodnout.

PS: Možná by bylo pro někoho jednodušší napsat: "orální sex v rámci předehry ano, anální ne, polohy dle libosti..." Ale nemyslím, že by to byl ten nejsprávnější způsob. Domnívám se, že není na škodu, když se člověk nad svým jednáním sám zamýšlí, sám volí a nese za své rozhodnutí zodpovědnost. Neměl by chtít po druhých, aby rozhodli za něj, a tak se vyhnul vlastní angažovanosti. Může samozřejmě chtít vyslechnout názor či radu druhého, ale volba zůstává na něm.