Odpověď:

Podobná situace není v současné době řídkým jevem, když řada lidí nenašla za totality odvahu uzavřít svatbu v kostele.
Krátké zamyšlení nad svátostmi nás přivede do jiné polohy. Podívejte, takzvaný církevní sňatek je svátost. Pro katolíky je to právo a povinnost. Ona nechtěla nechat Krista působit ve svém manželství? Odmítla svátost a žije v církevně neplatném svazku. Ke Kristu má však cestu vždy otevřenou skrze svátost smíření, ale je třeba dát do pořádku svůj vztah. Překážkou by byl stav hříchu nebo pokušení. Proto ji správně radíte zpovědníka, aby vše napravila. Kdyby by snad nechtěla uznat chybu, odmítá další svátost. My si svátosti nevybíráme jak chceme, milost dává Bůh. Touží-li se mu přiblížit, pozná před ním svoji hříšnost. Nelze si však namlouvat: "Já jsem dobře a všichni jsou špatně." Když Kristus svěřil svátosti své církvi, chtěl, aby je opatrovala. Proto ji kněz nemůže podat Eucharistii; nemůže předstírat její spojení s Kristem, vždyť se ho vzdala.