Odpověď:

Význam modlitby růžence vidím obecně v tom, jaký ho mají i jiné křesťanské modlitby: setkání s Bohem. Určitě by se to dalo formulovat i jinak, ale asi bych nic moc převratnějšího nenašel. A protože je ten život pestrý a lidé ještě víc, tak každému sedí nějaký jiný způsob modlitby, podle jeho založení, odstíny naších mezilidských setkávání jsou totiž také velmi pestrá. Pak se může stát, že někomu růženec jakožto vynikající a léty osvědčená forma modlitby nesedí nebo už nesedí nebo zatím nesedí. Papež Jan Pavel II. ve svém novém dokumentu o růženci zve ke znovuobjevení této modlitby, což už samo značí, že takové objevování není okamžité. Růženec není závazná modlitba pro křesťana – katolíka a nemodlit se ji není tím pravým kritériem katolicity, jakkoli je to modlitba výborná a doporučitelná.

Budete-li mluvit s lidmi, kteří se růženec modlí a modlí se ho rádi, budou ho hodnotit také různým způsobem. Někdo řekne, že je to modlitba meditativní, vždyť se tam rozjímá o růžencových tajemstvích a o slovech jednotlivých modliteb Otče náš a Zdrávas Maria. Jiný řekne, že je to mnohem jednodušší, že je to spíš modlitba kontemplativní, kdy nejde ani tak o rozvíjení myšlenek, soustředění se na jednotlivá slova (ty jsou jen cestou), ale jde o prožívání Boží blízkosti, vytvoření prostoru, kde jsem si skrze svou víru jist, že je mi Bůh blízko. Tedy: ti, kteří se růženec modlí, mají tak trochu ten svůj recept, jak na to, a většinou ho získali ze zkušenosti, prostě se růženec modlili a přišli na to. Tak jako až když jdete lyžovat, tak na to taky, možná, přijdete.
.
Určitě by bylo trochu nešťastné předsevzetí, že budu urputně myslet na každé slovíčko, na každou myšlenku modlitby a přitom sledovat ještě ta tajemství a kdo ví co ještě. Když jdu do lesa, tak taky nemyslím na všechny stromy, které tam jsou, nepobíhám spašeně mezi nimi, nezkoumám je lupou, ale prostě se raduji z toho, že jsem konečně v lese, dýchám... Růženec není k duševnímu vyčerpání z každého Zdrávasu, ale k načerpání, k nadechnutí, k prožívání svobody před Bohem.

Zajímavě píše o růženci prof. Tomáš Špidlík SJ v knize Prameny světla:
Jakási nechuť k růženci se objevuje v moderní době. Zdá se, že je to modlitba málo intelektuální, vyšlá z prostředí primitivního, kdy lidé neuměli číst žalmy. Unavuje svou jednotvárností.
Jsme si dobře vědomi, že jsou to námitky oprávněné. A přece síla této modlitby je právě v tom, co se jí nejvíc vytýká: nedostatek intelektuálního prvku. Snad dělaly chybu i knihy, které se snažily tuto prostotu zakrýt jakýmisi umělými metodami a doporučovaly složité způsoby rozjímání o „tajemstvích“ při jednotlivých desátcích.
Nesmíme zapomenout, že je růženec na prvním místě modlitba obyčejného lidu, našich matek, našich poutí, večerních modliteb. Také tam musíme hledat způsob, jak se naučit modlit růženec.
Je přirozené, že se lidé intelektuální chtějí také modlit způsobem intelektuálním, mluvit k Bohu tak, jak normálně myslí. A přece právě oni jsou si vědomi, jak se jejich modlitba stává obtížnou pro neustálé roztržitosti a nedostatek soustředěnosti. Prostí lidé se modlí jinak. Nesoustřeďují se na jednu věc, ale vztahují všecko, co je napadne, k Bohu. Myslí na příbuzné, myslí na polní úrodu, myslí na zdraví. Ke všemu se hodí jeden Zdrávas. V růženci jej jich dost, je jich padesát, a proto se na všechny a na všechno dostane. K takové modlitbě je ovšem potřeba prostoty. Kdo tu ztratil, nemůže se modlit růženec. Ale ztratil víc, než si myslí, protože prosté srdce má k Bohu nejblíž.

Tedy dodal bych: z tzv. roztržitosti si udělám modlitbu, z nouze udělat ctnost v tom nejlepším slova smyslu.

K ještě lepšímu pochopení růžence je znát její původ. O tom píše Tomáš Špidlík v uvedené knize také.
Velkou pomocí je nám dnes nový papežův apoštolský list Rosarium Virginis Mariae.
K růženci se vyjadřuje i Stefano de Fiores, Tullo Goffi: Slovník spirituality (viz rejstřík)

Osobně si myslím, že růženec svou povahou nemá daleko k jednoduché modlitbě křesťanského východu známé jako Modlitba Ježíšova, kde dotyčný stále opakuje modlitbu: Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným. Ale toto už by bylo na trochu jinou kapitolu.