Odpověď:

Bílé víno převažuje v používání, protože nezanechává výrazné skvrny (bílá oltářní plátna). Červené však důrazněji evokuje Kristovu krev. Proto je důležité zvážení kněze a ochota žen, které perou a žehlí kostelní paramenta. Předepsané je čisté přírodní víno (bez přídavku alkoholu, sladidel, kyselin, příchutí...) do 18ti stupňů alkoholu. Nejobvyklejší je bílé suché víno 11% či nižší. Až do roku 1565 však převládalo červené podle hebrejských paschálních zvyků.

Největšími budovateli vinic byly kláštery, právě kvůli liturgickému použití. Mimochodem, víte, že i slavné Champagne má na svědomí benediktýn? (Don Perignon)

Barevná odlišnost rouch má však svůj význam. Liturgické barvy oděvů zvýrazňují vlastnosti slavených tajemství.

Slavnostní bílá barva je vlastní Velikonočnímu období, Narození Páně (a dalším svátkům Páně pokud se netýkají utrpení), svátkům Panny Marie, andělů, svatých (nemučedníků) a tedy i Všech svatých. Navíc ještě Jana Křtitele (24.6.), katedry svatého Petra a obrácení svatého Pavla.

Červená připomíná utrpení a oheň. Proto se používá na Květnou neděli, Velký pátek, o Seslání Ducha svatého, při slavení utrpení Páně, apoštolů, evangelistů a mučedníků.

Zelená barva se využívá během roku v tzv. mezidobí.

Fialová - kající - přísluší Adventní a Postní době, dále i mším za zemřelé (všech věrných zesnulých) a smírným obřadům.

Černou lze vybrat, je-li to zvykem, ke mším za zesnulé.

Růžová radostná, zase podle zvyklostí, je vhodná pro III. adventní neděli (začíná "Radujte se") a IV. neděli postní doby ("Vesel se").

Toto stanovují liturgické předpisy. Existují přímo katolické kalendáře, ve kterých je to vyznačeno. Pro odlišné kultury pak zaleží na biskupských konferencích. Oni znají symboliku národů, které jsou naší civilizaci vzdálené.