Odpověď:

Humor a zapomětlivost patří mezi zvláštní dary pro ulehčení vědomí. Schopnost zasmát se uvolňuje a nezapamatování si všeho nás zase osvobozuje.

U náboženských vtipů je zarážející, že většina pochází z židovského prostředí. Právě židé jsou totiž známí velkou úctou k Božímu jménu. Jeho přímou podobu JHWH mohl vyslovit jen velekněz v chrámě jednou za rok. Proto nás ani nemusí překvapit, když vtip zazní přímo od ambonu. A také na našich pravověrných stránkách se jimi můžete pobavit.

Použít Boží jméno k vtipům znamená znevažovat ho. Použít jméno Bůh ve vtipu není automaticky hříchem. Samotné druhé přikázání zakazuje zneužít Boží jméno. Záleží tedy, zda je užití jmen svatých nevhodné či vtip mluví špatně o Bohu. Třeba známé: Když ve mě věříš, tak se pusť! - Je tam nahoře ještě někdo? úspěšně paroduje současnou nevěru.

Existují samozřejmě i špatné, rouhavé a sprosté vtipy, ve kterých figuruje náboženství, ale takové tady uvádět nebudeme. Každý sám, jako i u jiných hovorů, musí zvážit, je-li vtip přístupným podáním něčeho dobrého anebo zhoršuje vztah naslouchajících k Pravdě.

Upřímně pochybuji, že by kvůli vtipu Soudce nebe a země odepřel vstup na věčnost. Bude Mu vadit spoustu jiných věcí, takže na tohle nejspíš zapomene.