Odpověď:

Při řešení otázky předmanželské sexuality je třeba si uvědomit, že sexualita je veliký a krásný dar od Boha. Je to schopnost jednak předávat život (a tím se podílet na Božím stvořitelském díle) a také velké obohacení společenství muže a ženy v manželství. Manželství není pouze právní smlouva povýšený v církvi na svátost, ale je to především `darování se jeden druhému`. A znamením tohoto odevzdání se jeden druhému je právě sexuální spojení. Pokud je sexualita používaná mimo manželství, pak je použito znamení k něčemu, co se vlastně ani vyjádři nechce. Sexualita tak už není znamením zodpovědného odevzdání se, ale pouze citů. Období před manželstvím by mělo být dobou střízlivého vzájemného poznávání, určitě není dobré `spadnout` do trvalého vztahu s rouškou zamilovanosti přes oči. A používání sexuality ke vnitřní svobodě a střízlivému pohledu nepřispěje.
Teoretická stránka je jasná, ale jak to řešit prakticky... Snoubenci ještě nejsou manželé, a proto se nemohou zmocnit některých výhod manželství a zároveň ignorovat závazek, který manželstvím nastává. Pro zvládnutí této situace je potřeba vyprosit si Boží milost. Snoubenci by se měli spolu modlit o dar dobrého poznání jeden druhého a vyprosit si požehnání pro budoucí manželství. Zároveň mohou prosit o dar čistoty. Vědomí hříchu a pocit viny je přímo úměrné k hloubce duchovního života. Radil bych Vám proto zaměřit pozornost na hluboký křesťanský život (četba Písma, modlitba, křesťanská literatura) a nebát se svůj problém svěřit v modlitbě Boží režii - nebojte se, že budete o něco ochuzena.
PŠ