Odpověď:

Nejdřív byl připomenul, co vůbec pojmem dogma myslíme: je to nauka ohledně víry a mravů zjevená Bohem a předaná apoštoly skrze Písmo a tradici.

O Nejsvětější Trojici čerpáme poznání z Písma (přestože se v něm tento termín neobjevuje); až na ně navazují teologické spekulace. Trojosobní a přesto jediný - nemůžeme Boha pochopit, ani pro něj nemáme analogii.

Učení o Trojici je čisté dogma známé pouze ze zjevení. Ani filosofickým nebo teologickým uvažováním není možné dojít k jeho poznání. Je to pravda o jednotě třech osob, která patří do centrální nauky křesťanství. Otec, Syn a Duch jsou rozlišeni jeden od druhého a přece jsou jeden Bůh. Všechny osoby jsou souvěčné a sourodé, všechny nestvořené a všemohoucí.

Omezíme-li se na evangelia, jeho poselství vrcholí v křestním vyslání: Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. (Mt 28;20) Rozhodující je síla tohoto kroku, a zároveň je tento úryvek dokladem, že Ježíš vedl Dvanáct postupně k poznání pravdy. Nejdříve se jim dal poznat jako věčný Syn Boha (stačí 5. kapitola Janova evangelia, ale přidám i další: Jan 1;1, Mt 25;31 soud náleží Bohu, Mt 21;33 dědic nikoliv prorok, Mt 24;31 Pán nad anděly, Mt 16;16 Petrovo vyznání Božím Synem ze zjevení, Lk 22;66nn potvrzení před Kaifášem) a když se jeho poslání uzavíralo, slíbil, že Otec pošle další božskou osobu - Ducha svatého na jeho místo. Po vzkříšení to výslovně zjevil ve slovech: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. (Mt 28;18) a Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. (Jan 14;26)

Další nadpřirozený úkaz při Kristově křtu vyzdvihuje božství Syna - stejnou povahu, ale oddělenou osobnost. (Lk 3;22) Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil."

Dále si vyhledejte k Duchu svatému aspoň Lk 1;35 a Mt 12;31. Jinak se pro něj vyjímečně používají mužské přívlastky ačkoliv pneuma je rodu středního.

Vrátíme-li se k prvnímu vyjádření, Otec a Syn jsou rozlišené osoby a přece spojené stejnou úrovní Otce a Syna a Ducha. To znamená, že apoštolové nerozuměli pod pojmem Ducha Boha v jeho působení. Výraz ve jménu - eis to onoma potvrzuje božství osob a jednotu jejich podstaty. U židů stejně jako v apoštolské církvi totiž Boží jméno reprezentuje Boha. Navíc se používá jen v jednotném čísle jako jeden všemohoucí Bůh.

Písmo tedy obsahuje všechny prvky: božství Syna a Ducha i jednotu osob. Nejvýmluvnější je závěr Janova evangelia: Tato je zapsána, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu. A když ho ještě jednou (14;10) ocituji:  Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.