Odpověď:

Asi bych začal trochou historie, která přinesla tento způsob zbožnosti:

Iniciátorkou slavení "prvních pátků" byla sv. Marie Markéta Alacoque z kongregace sester Navštívení Panny Marie ve francouzském klášteře Paray-le-Monial. Tato sestra měla v letech 1673 až 1675 zjevení, ve kterých byla Ježíšem vyzvána k šíření úcty k Božském Srdci. Ježíš jí ukázal své Srdce a řekl jí: "Viz to Srdce, které lidi tolik milovalo!" Povzbuzoval ji, aby co nejčastěji přistupovala k eucharistii, zvláště o prvních pátcích v měsíci. Zařadíme-li pak tuto událost do tehdejších dějinných kulis, snadněji si uvědomíme její smysl. V sedmnáctém století se totiž ve Francii a okolních zemích šířilo hnutí, které se podle svého původu nazývalo jansenismus. Jansenismus prosazoval strohou přísnost ve víře a mravech. Zacházelo se tak daleko, že věřící ztráceli důvěru v dobrého a milosrdného Boha, a tak se odcizovali přijímání svátostí, zvláště eucharistie. Tento přístup vede ke strachu z Boha, možná bychom třeba i dnes řekli, že vede k podporování náboženských neuróz.

Zjevení Markéty Marie o milujícím Nejsvětějším Srdci, následné častější přijímání svátostí a eucharistická adorace, to všechno bylo odpovědí na strohou jansenistickou spiritualitu. Zde můžeme chápat hlavní smysl prvních pátků i pro dnešek a zároveň být tvořiví. I nás může osvobozovat od strachu z Boha a posilovat naši víru v Ježíše jako zachránce, který se stal zranitelným člověkem, dal život za nás hříšníky, a tak můžeme říci: má Srdce!
Zajímavým aktualizováním prožívání prvních pátků pro mentalitu dnešních lidí, kteří žijí trochu jinak než lidé v šestnáctém století, nacházíme např. v komunitě Emmanuel (http://www.emmanuel.cz).

Co se týče povinné zpovědi: Křesťan - katolík je zavázán v římskokatolické církvi alespoň jednou za rok upřímně vyznat své těžké hříchy (CIC kán. 989) ve svátosti smíření. To je samozřejmě tak trochu křesťanský minimalismus, ale Bohu díky za to. Mluvíte-li o povinné zpovědi před prvním pátkem, pak je to zřejmě v souvislosti s přísliby, které jsou s prvními pátky spojeny (tzv. devět prvních pátků s přijetím sv. smíření a přijetí eucharistie). Myslím ale, že je to ani ne tak povinnost, jako spíš především šance a dar od Boha, a jsem přesvědčen, že stačí slavení svátosti smíření v nějaké časové blízkosti před nebo po prvním pátku (třeba v rozmezí čtrnácti dní před nebo nějaký ten den po prvním pátku). Právě první pátky přivedly za ta léta mnohé křesťany skrze pravidelnou měsíční sv. smíření – vynikající řešení – k prohloubení spojení s Bohem, který má pro člověka Srdce otevřené.