Jiří Miček - Atlas
Veteráni v bitvách o duše. 2. díl
To nebyly slzy radosti z odchodu do civilu, ani slzy lítosti, že se už nikdy neuvidíme. To byly slzy, které vlastně vyjádřily víc, než by dokázala vyjádřit slova. A navíc ty slzy vyprovokoval náš velitel. My jsme ho měli rádi. On to cítil a také skutečně poznal. Počítal s tím a spoléhal se na to. Zkrátka věděl a byl si tím jist, že žádný podraz z naší strany nikdy nebude, naopak – že za ním stojíme a že ho nikdy ani v těch nejsvízelnějších chvílích vojenské mašinérie neshodíme. On věděl a za tu dobu poznal, že v nás má oporu a že se může stoprocentně spolehnout.
Zpět
