Plná slávy

Autor knihy: Bruce Marshall
Nakladatelství: Karmelitánské nakladatelství

Církev ve Skotsku roku 1908 byla převážně církví chudých a obyčejných lidí, a stejně obyčejný se jeví i hrdina knížky, otec Kovář, kněz, který svoje ovečky objíždí na kole, přitom se modlí za obrácení Skotska, za hříšníky i nevinné děti, rozjímá o nebi a pekle, „a je tu ještě očistec, neboť ani nejlepší lidé nemohou doufat, že poběží hopky hopky do náručí Božího, když strávili celý život tlacháním o rýmě a deštnících.“

Jeho farním kostelem je pronajatá tržnice, mezi jeho farníky jsou řidič tramvaje, zmrzlinář, podomní prodavač, majitel biografu, a třeba i děvčata z ulice. Při objasnění základních teologických pravd je někdy potřeba použít zemitých přirovnání.

„Každý z nás bude spasen nebo zavržen ze své vlastní svobodné vůle, ačkoliv Bůh ví napřed, jak své svobodné vůle použijeme. Je to, jako když člověk stojí na mostě nad železniční tratí a vidí, jak přijíždí po kolejích rychlík a jak jde přes pole kráva a míří k trati. Ten člověk ví, že ta kráva bude zabita, ale ta kráva má pořád ještě svobodnou vůli uhnout se stranou a nedat se zabít, ačkoli ten člověk zároveň ví, že ta kráva je příliš hloupá, aby použila své svobodné vůle a uhnula se stranou a nedala se zabít. Za pokání se pomodli jeden Otčenáš a třikrát Zdrávas. A teď vzbuď lítost, dám ti rozhřešení.“
„Děkuju důstojný pane, a budu si hledět zapamatovat to vo tý krávě.“

Přesto je církev Kristova ve světě i v tomto kousku Skotska plná slávy, protože její slávou je Kristus, který sestupuje na oltář a i my v tomto puklém stánku víme, že Bůh přijde na dostaveníčko.
Spolu s páterem Smithem se vydáme zaopatřit vysloužilého námořníka, který ani u bran smrti nedokáže litovat všech těch hezkých děvčat v přístavech, je však na radu zoufalého pátera Smithe ochoten litovat aspoň toho, že jich nelituje. S knězem i jeho farníky prožijeme roky první světové války, poválečnou naději na lepší svět, a začátek války druhé.

Konečně se podařilo dostavět nový kostel, když tu kanovník Smith uslyšel v noci sirény ohlašující nálet. „Nebyl člověk statečný, alespoň si to myslel, poněvadž věděl, že by raději umřel přirozeně v posteli, než aby ho oběsili a rozpárali jako mučedníka, a zdálo se mu, že shořet zaživa za leteckého náletu je ještě horší. Ale naházel na sebe šaty a spěchal do kostela, zatímco cestou uvažoval, jestli by bylo hříchem uhasit zápalnou pumu svěcenou vodou a litoval, že se na to nemůže zeptat kanovníka Bonnyboata.“

Kostel však byl rozbombardován a kanovník Smith při zachraňování Nejsvětější svátosti utrpěl smrtelná poranění. A tak, zatímco se nad ním modlili modlitby umírajících, páter Smith se těšil, že „uvidí brzo celý zástup svých starých přátel, bude-li k němu Bůh milosrdný a přistane-li na správné straně ohrady. Agnus McNabb tam bude, a biskup a major opilec a starý námořník a monsignore O´Duffy a Matka Leclercová a Annie Rooneyová i všichni ostatní, kteří byli napícháni jako knoflíky v kalendáři jeho modliteb. Ptal se v duchu, budou –li v nebi květiny pro Matku de la Tourovou a bude-li tam smět Agnus nosit svoji medaili za statečnost, a bude-li Annie Rooneyová ráda zpívat Magnificat, když jí teď Bůh objasnil všecky věci.Neboť to je ve skutečnosti smrt: všecky věci se objasňují, jako když vytryskne za bombardovacím letounem a za reklamami na fíkový sirup veliké světlo.
A jak tak ležel, znal pojednou odpověď na všecko: jak budou chromí a nemocní uzdraveni, a jak budou chudí odměněni, jak bude bankéř poslední a nevěstka prvním, jak ruce knězovy se nikdy nemýlí i když jeho slova jsou sebevíc plochá, jak je církev uvnitř plná slávy, poněvadž náklad, který nese, léčí všechny její jizvy, a proč si Bůh někdy volí ošklivé a těžkopádné lidi, aby vykonávali úkol andělů, a proč je Bůh tak trpělivý a proč kněží mají být tak trpěliví, jak mocné je jejich povolání a jak jisté je jejich posvěcení, a jak krása budoucích luhů tkví v odpovědi, kterou dá každý člověk Kristu v tichu své duše.
Bylo to vskutku všechno tak prosté a rád by jim to řekl, než od nich odejde, ale pozemský břeh, lemovaný jejich postavami, se už dával v pohyb od jejich postele, a on měl taktak kdy zavolat na polského kaplana: „Nezapomeňte jim říci, že v neděli bude mše svatá na Ovocném trhu!“