Deset tipů pro rodinu

Autor knihy: Rob Parsons
Nakladatelství: Karmelitánské nakladatelství

Nejdříve jsem si říkala: Další knížka o tom, jak máme u moře sbírat mušle a pak si je vystavit na památku, a o tom že máme prarodičům posílat fotografie vnoučat. Mám já to zapotřebí? Ale kniha Deset tipů pro rodinu mne rychle vtáhla do děje. Je to kniha z edice šedesát minut – když budete číst rychle, přečtete ji za hodinu. Jde srozumitelně a přesně k jádru věci. Rodina je především vztahová záležitost. Jaké strategie jsou při formování rodiny úspěšné? Kniha obsahuje deset kapitol, deset lekcí pro to, aby nám prozradila, na čem stojí budování dobré rodiny. Každá kapitola obsahuje jeden základní motiv, drobné příběhy pro pochopení a dokreslení situace a praktické tipy ke každému tématu.

Nejdůležitější je lekce první: Udělejte si na rodinu čas. V úvodu je scéna z letadla, které hrozilo zřícením – nikdo nevolal svému šéfovi, aby konzultovali projekt, nebo do opravny kvůli autu, nebo zákazníkům… všichni volali své rodině, aby jim řekli, že je mají rádi.

Co uděláte, když zjistíte, že váš čas je omezený? Musíte se rozhodnout, jak ten čas využijete. Ptáte se: Co jsou moje priority? Co muži a ženy na celém světě dělají, když zjistí, že jejich čas je krátký? Rozhodnou se, že ten čas dají svým rodinám. Ve skutečnosti náš čas je omezený, jen si to neuvědomujeme. Protože vždycky bude zítřek, nezdá se problém tak kritický.

Je dobré si připomenout, jak rychle se dveře dětství zavírají. Jistě, nemůžeme své rodině dát vždycky tolik času, kolik bychom chtěli. Myšlenka, že můžeme všechno mít i všechno dělat, je iluze. Je potřeba se rozhodnout i potřeba plánovat. Také je to otázka priorit. Také myšlenka, že jednoho dne budu mít více času, je iluze.

Je důležité mít čas si popovídat, třeba při nějaké společné činnosti nebo třeba kolem společného stolu. Další kapitola se týká povzbuzení. Jsme zvyklí druhé přistihovat, když něco dělají špatně. Ale je potřeba nachytat děti i partnera, jak něco dělají dobře.

Je pochopitelné, že máme o svoje milované strach a chceme pro ně jen to nejlepší. Ale přesto je potřeba držet se trochu zpátky.

Když životy svých dětí ovládáme natolik, že se pokoušíme zařídit, aby pro ně všechno dopadlo dobře, připravujeme je o proces učení, který trochu bolí.

Největší nebezpečí ovládající osobnosti je to, že ztěžuje růst vztahů.
Když se pokoušíte své děti ovládat, vznikne potíž: Buď se vám to nepovede a už je nikdy neuvidíte, nebo se vám to povede a už se jich nikdy nezbavíte.

Když vyžadujete respektování hranic, základní pravidlo zní: Řekněte to tak, jak to myslíte, a myslete to tak, jak to říkáte. Vy i děti byste měli vědět, že pravidla platí. Neslibujte něco a nevyhrožujte něčím, co nechcete nebo nemůžete splnit.

Žádné rodině se nevyhýbají konflikty. Důležitější, než množství konfliktů, které doma máme, je to, jak je řešíme. Potíž není v tom, že nás naše děti neposlouchají, potíž je v tom, že nás poslouchají!

Další kapitoly se jmenují Síla tradice, Naučte se milovat v lednu (tedy v době, kdy to není snadné a samozřejmé), Docenit širší rodinu, Tady a teď. Jsou to drobnější, ale nikoliv nepodstatné kaménky do mozaiky, která se nazývá budování rodiny. Ať se vám vaše rodina daří!