Temná komora

Autor knihy: Rachel Seiffertová
Nakladatelství: Nakladatelství Paseka

Literárními kritiky oceňovaný debut britské autorky se vrací do nedávné minulosti. Všechny tři povídky se odehrávají na území Německa. Hrdiny jsou mladí lidé ocitající se v situacích, jejichž řešení je nad jejich možnosti.

Povídka Helmut vypráví o pocitech a životě dospívajícího chlapce, kterého z důvodu tělesné vady neodvedou nacistické úřady na počátku 2. světové války. Zatímco jeho vrstevníci s nadšením a povzbuzováni veřejností odcházejí bojovat za zájmy „tisícileté říše“, Helmut se ocitá jako „neschopný kripl“ na vedlejší koleji přehlížen okolím i vlastními rodiči nadšenými z úžasné budoucnosti. Helmut nastupuje jako pomocník u fotografa a objevuje možnosti sledovat a zachycovat svět kolem sebe. Vše se však začíná komplikovat s prvnímí vracejícími se raněnými, oznámeními o smrti spolužáků, bombardováním města. S koncem války se ocitá v tomoto podivném světě zcela sám bloudící troskami města. Rodiče zahynuli při bombardování, ateliér neexistuje.

V povídce Lore sledujme cestu stěží třináctileté dívky z jižního Německa do Hamburku. Skončila válka a paradoxně její šťastné dětství končí - otec je zajat kdesi na frontě, matku jako fanatickou nacistku zatkli a převezli kamsi do tábora Američané. Lore se čtyřmi mladšími sourozenci, z nichž nejmladší je ještě v kočáru, putuje pěšky za babičkou na sever Německa. Cestou zničenou a poraženou zemí se setkává s lhostejností, vypočítavostí i váhavou pomocí lidí, mění zmenšující se uzlík šperků za stále nedostávající se jídlo, prosí o střechu nad hlavou. Během jedné noci ve vybombardovaném kostele jim kdosi ukradne kočárek. Při nočním přechodu hranice mezi okupovanými pásmy je sovětskými vojáky zastřelen jeden z mladších bratrů. K podivné skupince dětí se přidává muž odmítající říci cokoliv o své identitě, jen fialové číslo vytetované na předloktí cosi naznačuje.

Poslední povídka Micha vypráví o mladíkovi sestavujícím rodokmen své rodiny. Začíná se ptát, proč je jeho máma o 14 let starší než jeho strýc, který na rozdíl od ní – narozené počátkem války přišel na svět až dlouho po válce. Dědeček (opa) už nežije, babička (oma) mlčí. Nakonec se ale dozví, že jeho dědeček, ten milovaný člověk, kterému sedával na klíně, když mu vyprávěl pohádky, sloužil za války u oddílů SS Waffen a ze zajetí v ruském gulagu se vrátil až dlouho po válce. V knihovně začíná hledat knihy a různé dokumenty o historii, z nichž vyplývá, že dědův oddíl působil kdesi v týlu armády v Bělorusku.

Michael si nedokáže a neumí představit, že jeho hodný opa za války kdesi střílel lidi. Svým pátráním je zcela zaujatý, matka jej varuje, ať babičku neotravuje a ať nechá minulost minulostí. Michal naopak až posedle studuje knihy o holocaustu, trápí se a klade si otázky, jak je možné, že ostatní – rodina i další okolí zůstává naprosto netečné. Odpovědi na své bolestné otázky viny, odpuštění, práva ptát se druhých, sahat jim do svědomí, zneklidňovat je a soudit, hledá i v samotném Bělorusku. Ale pouze jeden pamětník- Jozef Lehman si v zapadlé vesničce na dědu nejasně vzpomíná. Sám totiž sloužil Němcům jako překladatel a na střílení židů se také podílel, i on nese toto bolestné tajemství. Brzy poté, co Michalovi své obtížené svědomí vyjeví, umírá. Michal se vrací domů k milované dívce, s níž čeká dítě, aniž by dosáhl vnitřního klidu.


" „Opa a Jozef. Co udělali a jak si potom oba odžili celý život. Roky, generace. Nic nejde změnit. Smutek na to nestačí a není, kdo by odpustil.“


Mistrně napsaná kniha. Zvláště třetí povídka jakoby ukazovala, že zřejmě až generace vnuků hledá a touží po skutečném vyrovnání a pravdě. Ta generace, která už nemůže znát všechny souvislosti a okolnosti a zároveň se na ně vymlouvat a sebe omlouvat, která už nemůže nic změnit ani napravit, generace zraněná vlastními otci, dědy, matkami a babičkami. Nenecháváme takovéto dědictví i my svým dětem, vnukům…?