Poustevník

Autor knihy: David Torkington
Nakladatelství: Karmelitánské nakladatelství

Kniha britského spisovatele má podtitul Dobrodružství znovuobjevení modlitby. Zrovna tak by se mohlo říci, že je to napínavá povídka, od které se neodtrhnete, dokud se nedozvíte, jestli skutečně byl vrahem zahradník… Jakoby mimochodem vám přitom příběh přiblíží hluboké skutečnosti, týkající se tématu tak nesnadného a individuálního, jako je modlitba.

Katolický kněz James Robertson, který je si vědom svojí hluboké duchovní a modlitební krize, se vydává hledat odpověď na svoje otázky na hebridský ostrůvek Calvay. Tam žije poustevník Petr, který poskytuje duchovní vedení mnoha lidem prostřednictvím dopisů. To je pochopitelně Jamesi Robertsonovi málo, a tak se Petrovi pod průhlednou záminkou vnutí na týdenní návštěvu.

Po vší té chytristice, po všem tom vnucování, jen abych se s ním mohl setkat, jsem s teď najednou bál. Je lehké přimhouřit oči a lhát, je lehké strojit plány, jak se někomu vetřít do soukromí, když se to vše děje z bezpečí vašeho útulného pokoje, na vzdálenost několika set mil. Když ale skutečně přijde na věc a vy se s tím člověkem máte setkat tváří v tvář, navíc na jeho vlastním území, pak je to jiná.

Petr není ctihodný šedovlasý mnich, je to urostlý třicátník, který na ostrůvku pase ovce a tím si vydělává na živobytí. Bude mít co nabídnout katolickému knězi, který prochází krizí víry?

Potom jsem učinil svůj první tah: „co myslíte, že je lékem na mravní marasmus, do kterého jsme se vlastní vinou dostali?“ Zeptal jsem se na oko rozhořčeně.
„Láska“, odpověděl Petr.
„Ano, kdybychom se jen navzájem opravdově milovali“ řekl jsem, předstíraje upřímnost. (jedno klišé zasluhuje další, pomyslel jsem si.)
„Ale já nemluvím o lásce lidské“, ohradil se s přímostí, která mne překvapila. „Mluvím o Boží lásce.“


Petr začal svoje vyprávění příběhem člověka, kterého lidská láska dokázala zcela změnit a pomohla mu odrazit se ode dna a začít nový život. To jej přivedlo k přemýšlení o tom, jak úžasnou moc má účinný projev lásky.

Díky tomu, co se stalo, jsem si uvědomil, že kdybychom se nějak dokázali vystavit záření Boží lásky, potom bychom, jako John, prožili radikální a trvalou proměnu, ne jen na povrchu, ale v samém jádru bytí.

Ježíšův příběh je jedinečným a převratným svědectvím o tom, co se stane s člověkem, který se odváží naplno vystavit Boží lásce. Je to příběh o tom, jak je jí postupně stravován a jaký důsledek to má pro jeho život i pro životy druhých. Jakmile se láska takovéto síly a důležitosti zmocnila Ježíšova života, dokázal nejen naslouchat lidem a pomáhat jim, uschopnilo ho to také přiblížit se k nim, léčit je a uzdravovat, … a dokonce je křísit z mrtvých.

Poselství Písma, spisy církevních otců, posvátné dědictví křesťanské spirituality, to všechno nese stejné poselství. Hlavní otázkou není: „Jak milovat Boha?“ ale „Jak se nechat milovat Bohem?“

Náš problém je v tom, že /si/ představujeme Ježíše jako jakéhosi obchodního cestujícího, přicházejícího nabídnout nejnovější encyklopedii morálních zásad – v bláhové víře, že když ji prezentujete s dostatečnou přesvědčivostí, lidé jí nebudou moci odolat! Jenomže On nepřišel v první řadě proto, aby nám do detailu vyjasnil, jak milovat Boha a bližního, naopak – přišel nám dát moc, abychom toho byli schopni. Bez této moci můžeme do bezvědomí číst Písmo a opakovat ”jak úžasné, jak povznášející”… chceme-li však někoho skutečně změnit, nebude nám i ten nejvznešenější, sebelépe vypracovaný, morální kodex nic platný. To dokáže jedině láska! A tím víc ta Boží, dáme-li jí šanci.

Vystavit se a otevřít se Boží lásce se můžeme a máme právě v modlitbě. Petr trefně vyjmenovává nebezpečí vyhrnutých rukávů a modlitby ve stylu „Udělej si sám“, aniž by nás vybízel k duchovnímu povalečství a čekání, že Bůh všechno udělá za nás. Nabízí praktické rady pro začátečníky, rozbor modlitby Otčenáš i patentní modlitební koncept.

Vírou přijímáme, že nás Bůh miluje. Můžeme vypočítat jeho dary, hovořit o všem, co pro nás udělal. Ale to nestačí, pokud to zůstane na úrovni suché pravdy. Může to být logicky odůvodnitelné, dokonce vědecky prokazatelné, ale na nikoho to nebude mít skutečný vliv. Poznání samo o sobě nestačí. Poznáním nikoho trvale neproměníte. Zato prožitkem lásky ano.

Pohlédnout na pravdu očima intelektuála jedna věc, avšak vidět ji očima básníka nebo mystika je něco zcela jiného.