Ve škole Ducha svatého

Autor knihy: Jacques Philippe
Nakladatelství: Karmelitánské nakladatelství

Jacques Philippe (*1947), původně matematik (tato profese jej zjevně přivedla k jednoznačnému, srozumitelnému a pregnantnímu vyjadřování, pro které jsou jeho knihy mezi čtenáři velmi oblíbené), dnes kněz a člen Komunity Blahoslavenství se věnuje především duchovnímu doprovázení. Tato služba jej přivedla k tomu, že napsal několik stručných a přehledných knih o duchovním životě. Takže v knize Ve škole Ducha svatého hledejte a naleznete konkrétní rady a postupy, jak se nechat „školit“ Duchem svatým.

Prvním předpokladem je, že se chceme stát svatými, což je požadavek, obsažený i v Písmu, ale často špatně pochopený a zaměněný za technickou dokonalost křesťanova života. Ale svatost, to je hledání a plnění Boží vůle. Tím se nemyslí rozluštění záhady sfingy ani orientační běh, kdy je potřeba projít bez chyby všechna stanoviště.
Je to spíše postupné objevování jedinečného a nádherného plánu, který s námi Bůh má. Je to cesta poslušnosti vnuknutím Ducha svatého. A právě to, jak tato vnuknutí Ducha ve svém životě rozeznávat a podle nich jednat, je vlastním jádrem této užitečné knihy.
Autor často cituje svatou Terezii, svatou Faustinu a Jana od Kříže, aby nám pomohl pochopit, o co tu jde.

Věrnost v plnění vnuknutí Ducha svatého – to je ta nejkratší cesta (ke svatosti) (Sv. Faustina).
Svatosti není možné dosáhnout vlastními silami. Beze mne nemůžete činit nic, říká Ježíš. (Jan 15,5) Jen Bůh může plně zvládnout naše chyby, naše omezení v oblasti lásky, jen on dokáže dostatečně silně působit na naše srdce.

Tajemství svatosti je v jistém smyslu v pochopení, že od Boha, který má otcovské srdce, můžeme získat všechno, co potřebujeme, umíme-li ho vzít za srdce (myšlenka sv. Terezie z Lisieux.)

Naše svatost bývá často něco úplně jiného, než si sami představujeme. Tak jiného, že největší překážkou na naší cestě ke svatosti je možná naše přílišné lpění na naší vlastní představě o dokonalosti. Svatost, kterou po nás chce Bůh, je vždycky jiná, vždycky překvapující, ale nakonec krásnější. Bůh nás volá k dokonalosti, ale není perfekcionista. A dokonalost se nepojí s vnější totožností s ideálem, ale s vnitřní věrností vnuknutím. Milost být věrní v důležitých věcech se nám dostane, když budeme věrní v malých věcech. Věrnost jedné milosti přitahuje milosti další. Cesta poslušnosti vnuknutím Ducha je náročná, ale je to cesta svobody a štěstí.

1. Chválit a děkovat Není pochyb, že když Bohu řekneme z celého srdce děkuji za každou obdrženou milost a zvlášť za vnuknutí Ducha, dá nám další.
2. Toužit a prosit
3. Rozhodnutí Bohu nic neodpírat
Ještě důležitější, než výslovná modlitba o tento dar, je naše pevné a stálé rozhodnutí poslechnout Boha v každé věci, velké i malé, bez výjimky. Čím větší odhodlání k úplné poslušnosti v nás Bůh vidí, tím víc vnuknutí nám dává.
4. Synovská a důvěřivá poslušnost
Každému, kdo má, bude dáno, kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Abychom obdrželi více vnuknutí, musíme být poslušni už těch, která dostáváme. Je mnoho výrazů Boží vůle, které známe, aniž bychom potřebovali zvláštní vnuknutí: patří sem přikázání, povinnosti našeho stavu, požadavky našeho povolání atd. Z lásky k Bohu přijímejme každou příležitost, kdy můžeme projevit poslušnost. Je samozřejmě třeba poslouchat více Boha než lidi, ale je iluzí myslet si, že jsme schopni poslouchat Boha, když nedokážeme poslechnout člověka.
5. Žít v odevzdanosti
Poslušnost událostem – události života jsou nejjistějším výrazem Boží vůle. Sv. Terezie říká: Vybírám si všechno. Tím myslí: Chci všechno, co pro mne chce Bůh.
6. Žít v odpoutanosti
Abychom se mohli nechat vést Božím Duchem, potřebujeme velkou vnímavost a pružnost. Je třeba udržet si odpoutané srdce, uchovat si jistou svobodu, odstup, vnitřní zdrženlivost. V duchovním růstu nám nejvíc brání připoutanost k vlastním představám, vlastní moudrosti,… 7. Setrvávat ve vnitřním klidu a pokoji
Duch svatý je duchem pokoje. Jeho pohnutky mívají podobu jemných a tichých doteků.
8. Věrně vytrvat v modlitbě
9. zkoumat hnutí svého srdce. Boží vnuknutí se objevují z hloubky našeho srdce. Musíme být pozorní k tomu, co se v nás děje na té nejhlubší a nejdůležitější rovině, osvojit si postoj plný touhy po Bohu, vnitřního pokoje, modlitby a pozornosti k dění ve své duši.
10. Otevírat srdce svému duchovnímu vůdci
Když budeme upřímně toužit po duchovním rádci, a přesto ho nenajdeme, Bůh se postará jinak.
Také častá zpověď, i když nepřejde v duchovní vedení, je důležitým prostředkem očišťování srdce a zdrojem světla pro pochopení, co se děje v naší duši.

Markéta Šmerdová