Nádherný psanec

Autor knihy: John Eldredge
Nakladatelství: Nakladatelství Návrat domů

Přiznám se, že mne název knihy nejdřív trochu odrazoval, nevěděla jsem, co si pod tím mám představit. Rozhodně to není častý popis Ježíšovy osobnosti. Ale když jsem se ponořila do prvního příběhu v knize, do vyprávění o druhém zázračném rybolovu po zmrtvýchvstání, začala se mi Ježíšova osoba rýsovat před očima, s vlastnostmi, kvůli kterým za ním táhly davy lidí v Palestině, osoba, o které se vášnivě diskutovalo.

On ten rybolov byl vlastně opakováním situace, kterou už učedníci zažili před třemi lety. Tehdy celou noc lovili a výsledek nula. A na Ježíšův pokyn spustili sítě – a výsledkem zázračného úlovku bylo to, že nechali všeho a šli za ním.

A teď: Ježíš se na scéně zjevil jakoby mimochodem, zcela jistě má výbornou náladu, je po zmrtvýchvstání, porazil zlo a dokončil vykoupení lidstva. Počkal si na svoje kamarády na jejich oblíbeném místě (rybáři si většinou nechávají loď na stále stejném místě)a zopakoval tehdejší pokyn: hoďte síť na pravou stranu lodi. A těm chlapíkům to okamžitě došlo, to je ON. Má to všechny rysy vtipu, kterým rozumí jen kamarádi, kteří něco spolu prožili. Je to něco, co se může odehrát jen mezi přáteli, stačí říct první větu žertíku a ostatní rozumějí.

Ježíš není náboženský člověk. Nesvolal svoje učedníky do chrámu nebo aspoň k modlitební chvíli. Šel na pobřeží, přistihl svoje chlapy při rybaření a pak je pozval na snídani.

Eldredge dost pečlivě vysvětluje rozdíl mezi živou vírou a náboženským lakem, jak on to nazývá, zkrátka prázdným formalismem. A na známých situacích z evangelia ukazuje jednotlivé Ježíšovy vlastnosti – hravost, urputné zaměření na cíl, jeho skutečné lidství (myslíte, že jeho pot voněl po liliích?), bezmeznou štědrost, rušivou upřímnost, skandální svobodu, obezřetnost, pokoru, Zkrátka z toho potom vyjde, že Ježíš je prostě…nádherný. A proč psanec? I to se v knížce dočtete .

Na lehátku u večeře se směje s přáteli – a pak jde na kříž. Nejúžasnější ale je, jak miluje. Ve všech těchto příbězích, při každém setkání jsme viděli lásku v akci. Lásku silnou jako smrt, lásku krve, potu a slz, nikoliv lásku pohlednice s přáníčkem. O skutečné povaze člověka se hodně dovíte z toho, jak miluje, proč miluje a co miluje.

Ale jde o víc, než o hezčí pohled na Ježíše. Ježíš je náš život, Ježíše potřebujeme. Skutečné poznání Ježíše je naší největší potřebou a naším největším štěstím. To nejlepší, co v této chvíli můžete začít dělat, je jednoduše začít milovat Ježíše.

Židovský pohled na Boha spočíval v tom, že Bůh je příliš svatý na to, abychom se mohli k němu přiblížit. Ale Ježíš všechno změnil. …Často stoloval s lidmi, zastavil se s nimi na cestě, oslovoval je jménem a oni jeho. Setkání v evangeliích jsou popisována jako důvěrná. Vtělení znamená – Bůh je s námi. Bůh roztrhl chrámovou oponu (aby nic nestálo mezi Bohem a námi).

Když lidé tvrdí, že mají důvěrný vztah s Ježíšem, nebo s ním prožili něco velkého, přičemž jejich životy jsou spíš odpudivé, má to stejný efekt, jako když někomu páchne z úst. Každý raději o tři kroky poodstoupí. S některými z těchto „nejduchovnějších“ lidí bych nikdy nechtěl jet na dovolenou. Ve dvě ráno bych jim nikdy nezavolal. Přátelé, tohle je opravdu velký problém. (V tomto místě knihy jsem se najednou cítila jako Jidáš: Jsem to snad já, Pane?)

Lidé byli šťastní, když mohli být s Ježíšem, jít s ním po cestě, povečeřet s ním, pohovořit na břehu jezera. Pokud se vaše spiritualita nehodí do normálního života, je to náboženství. Pokud nemůžete svou řeč a chování přenést do baru nebo autobusu tak, aby lidem dávala smysl, pak to není od Ježíše.