My z ostrova Saltkråkan

Autor knihy: Astrid Lindgrenová
Nakladatelství: Nakladatelství Albatros

Knížky Astrid Lindgrenové patří k tomu nejlepšímu ve světové dětské literatuře. Snad každý zná Pipi dlouhou punčochu a Děti z Bullerbynu. Ale i hrdinové knížky My z ostrova Saltkråkan si brzy najdou své místo v srdcích malých i velkých čtenářů.

Na palubě parníčku se tísnili táta Melker a jeho čtyři děti a dychtivě vyhlíželi ostrov Saltkråkan, na kterém si pronajali letní dům. První seznámení se Snickargårdenem, domem veselého truhláře, nedopadlo zrovna nejlépe. Střechou zatékalo, v kamnech nešlo zatopit, ve studni našli žábu. Pak ale do kuchyně vstoupila sousedka Marta s hrncem horkého guláše „Myslela jsem, že by vám mohl přijít k chuti, když jste teď v tom stěhování,“ otevřela komínovou záklopkou a roztopila báječná kamna, a tím zasadila semínko přátelství (které se onoho léta rozrostlo v pořádný strom) mezi Melkerovic rodinou a starousedlíky na ostrově, především rodinou Marty a Nisseho Grankvistových.

Máme tu Tjorven s obrovským psem Bocmanem, která se stala nerozlučnou kamarádkou Pelleho, milovníka všech zvířat, včetně žáby ve studni a malých vosiček, které tak ztrpčovaly život Melkerovi. Pak je tu Teddy a Freddy, které Johana s Niklasem zasvěcovaly do života ostrovanů a podnikaly s nimi dobrodružné výpravy na sousední ostrůvky. A máme tu Malin, krásnou a chytrou Malin, která nahrazuje maminku svým třem bratrům a někdy i tátovi Melkerovi. Můžete si přečíst příběhy o tom, jak polévka ze sleďů vařená za mlhy na moři na pramici může být největší pochoutkou, jak se dostala pilulka na uklidněnou do nosu táty Melkera, jak to dopadlo, když se Pelle a Tjorven přes zákaz vydali sami v pramici na ostrov Malý Jasan k Rullemu pro králíčka pro Pelleho a cestou jim uplavala vesla, jak děti dostaly tulení mládě a co z toho všechno vzešlo, a proč Pelle a Tjorven hledali v Norrtälje domov tety Sjöblomové.

„Jdeš jako na zavolanou, Tjorven!“
„Jó? Chyběla jsem Ti, strýčku Melkere?“...
Vysvětlil jí, jaký úžasný vynález je vodní koryto. Od dnešního dne bude mít Malin vodu přímo v kuchyni.
„To má naše máma taky“.
„Ale nemá“, tvrdil Melker.
„Ale má“, tvrdila Tjorven. „Táta jí ji tam vždycky nanosí.“
Melker se sebevědomě usmál. Vysvětlil jí, že jeho systém je něco zcela jiného – a on ho sám celý vymyslel jako malé příjemné překvapení pro Malin. Tjorven se na něj vážně podívala.
„A taky aby ses moc nenadřel, co?“
Melker už neodpověděl.
„Teď si tady stoupneš ke kbelíku, a až voda poteče, zakřičíš. A až bude kbelík plný, zakřičíš znovu. Jasný?“
„Jo, nejsem hloupá“, řekla Tjorven.
Koryto však bylo věkem zpuchřelé a netěsnilo. Většina vody vytekla na zem. Kdyby však Melker korytem prohnal spoustu vody, třeba by se zatáhlo. Dal se do toho s nadšením a se silou. Najednou uslyšel, jak Tjorven rámusí v kuchyni, určitě už hezkou chvíli, ale v zápalu práce si toho nevšiml.
„Už je tam plno?“
„Ne, jen po práh. Strýčku Melkere, ty máš něco s ušima?“
Do kuchyně vpochodovali Johan s Niklasem a našli svého tátu s hadrem v ruce.
„Drhneš podlahu?“
„Ne“, řekla Tjorven, „on chystá malé příjemné překvapení pro Malin. Má teď vodu přímo v kuchyni.“

Táta Melker je dobrosrdečný chlapík, zároveň je však tak trochu nešika a smolař. Přesto jej děti Melkerovy milují nadevše, a Malin nám poskytne praktickou lekci bezpodmínečné lásky:

Melker se rozpovídal:
Jsem smolař, já vím, Tjorven to řekla dobře. Neumím s tím pořádně trhnout.“
„Nezkoušej to na mě, táto,“ řekla Malin. „To víš, že umíš. Já to snad musím vědět.“
Melker se hořce zasmál.
„K čemu jsem vám dobrý? Neumím svým dětem poskytnout ani klidné a pokojné léto. Chtěl jsem vám dát všechno, co je tady v životě dobré a krásné…“
„Ale vždyť jsi nám přece všechno dal, tati“, řekla Malin klidně.
„Dostali jsme všechno, co je v životě krásné, veselé a úžasné. Od Tebe, jen od Tebe. Vždycky Ti na nás záleželo a staral ses o nás. Co v životě znamená víc?“
„Ano, je pravda, že mi na vás vždycky záleželo. A jestli to pro vás něco znamená, tak…“
„Znamená to pro nás všechno“, řekla Malin. „A tak tady nebudu sedět a poslouchat, že mám nepodařeného tátu, ať se stane se Snickargårdenem cokoliv.“