Mixér

Autor knihy: Ludmila Křivancová
Nakladatelství: vydáno vlastním nákladem

Po souboru úvah s netradičním názvem Papiňák, kterým karlovarská knihovnice Ludmila Křivancová před čtyřmi roky vstoupila do literárního světa, nám přichází obohatit knihovničku o další kuchyňský spotřebič, tentokráte Mixér. Nenechme se však názvem klamat, nejedná se o návod na vaření či o nějakou praktickou příručku do domácnosti. Právě naopak - v Mixéru se nám v drobných úvahách setkávají a promíchávají různé příchutě autorčiny duše: citlivost, vnímavost, smysl pro humor, otevřenost, přátelskost, víra.

Autorka se sama představuje jako: „Citlivá a toužící žena, etravagantní extrovertka, vymodlená, romantická, dlouhovlasá sestra, akční a pečující teta, široká manželka (tělem i srdcem), věrná a radostná přítelkyně, hloubavá knihovnice, starostlivá švagrová, nadaná hudebnice, ale taky zbrklouška a popleta.“

Pokud vám autorčino jméno připadá povědomé, tak vězte, že pravidelně přispívá do naší rubriky Čtenářský deníček a představuje nám tipy na zajímavé knížky.


V Mixéru najdeme úvahy nad obyčejnými věcmi každodenního života např. postel, zadek, klíče. Autorka tyto běžné věci dává do nových souvislostí, propojuje je s každodenním životem a přidává jim další významy.

„Také máme v práci krabici nepopsaných klíčků. V těch je ale zmatek! Při představě, že budu chodit ode dveří ke dveřím a zkoušet, kam který patří, mě jímá hrůza. Ale tato představa mě přivedla na myšlenku, že podobné je to s našimi bližními. Musíme najít ke každému z nich ten správný klíč, jinak se nám neotevřou, jinak s nimi nic nepořídíme. Ano, můžeme taky vylomit dveře, ale násilná řešení většinou k cíli nevedou. Někdo má jenom zabouchnuto, jiný je zamčený na několik západů i na bezpečnostní zámek. Moc smutné je, když k někomu klíč úplně ztratíme. Napadá mě, že já jsem člověkem, který má pořád pootevřeno...“


Vedle úvah na vážná témata, nechybí úsměvné postřehy z běžného života, např. v úvaze Kovářova kobyla: „V bazéně jsem si vymýšlela různé absurdnosti – horolezce, který se bojí výšek, zahradníka, kterému se protiví hlína, hospodského, který nemá rád pivo a nesnáší cigaretový kouř, či lékaře, který nevydrží pohled na krev...“


V úvaze Kdy jsem šťastná, že jsem křesťanka naopak autorka ukazuje vážnější polohu své tvorby, vděčnost za dar víry, naději, řád a smysluplnost života, kterou jí křesťanská víra dává. „Jsem ráda křesťankou, protože vím, že nemusím být silná, skvělá, nejlepší. Je totiž Někdo, u koho můžu hledat sílu, kdo může proměňovat moje srdce, můžu být pořád v procesu zrání a nemusím na sebe pospíchat.“


Mixér vyšel vlastním nákladem autorky, a proto jej neseženete v běžné knihkupecké síti. Objednat si ho můžete přímo u paní Ludmily Křivancové (L.krivancova@centrum.cz), která vám do knihy velmi ráda přidá i vlastnoruční věnování. Mixér je také k dostání v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz.