Exotem na této zemi

Autor knihy: Ladislav Heryán
Nakladatelství: Nakladatelství Portál

Původní motiv k napsání knihy byl celkem banální. Kolik takových počinů už bylo … Mělo jít o přepis kázání salesiánského kněze Ladislava Heryána v jednom z pražských chrámů. Tento záměr se nakonec stal odrazovým můstkem pro nevšední svědectví o životě a duši pokorného, moudrého a citlivého kněze, a také pro svědectví o naší době, o nás, o hledání pravdy a o bloudění, a samozřejmě, jak zní také podtitul knihy, pro svědectví o Božím milosrdenství. Drobná knížka se mi stala velkou radostí.

Jednotlivé příběhy ze života, a to hlavně ze života na periferii, jsou pokaždé viděny perspektivou konkrétního biblického úryvku včetně fundovaného rozboru původního významu textu v originálním jazyce a v daných historických souvislostech.

Setkání s lidmi jsou vždycky vnímána jako „kde jsou dva nebo tři ve jménu mém, tak jsem já uprostřed nich“. Ať se jedná o návštěvu kamaráda v nemocnici ( „Láďo, nemáš něco, čím bych se mohl zabít?“ ), setkání na undergroundovém festivalu ( „Prosímtě, nemohl bys mi požehnat? Ale já nejsem věřící, nevadí to?“ „Jasně že ne. A jak se jmenuješ? Já Láďa.“), pohřeb Pavla Landovského ( „Je tady snad mezi námi nějaký znaboh? Ani já nejsem.“), vánoční výpravu za bezdomovci spolu se sestrami Matky Terezy (asi si svoje sárí budou muset zítra pořádně vyprat), nebo spoustu dalších situací, ze všeho čiší pokorná úcta ke konkrétnímu člověku a blízkost k Bohu.

Nelze si nevšimnout vnitřní spřízněnosti s papežem Františkem a akcentace podobných momentů: Pokora. Prostota. Chudoba žitá prakticky. Vnímavost k lidem na okraji a k jejich utrpení. Kdo jsem já, abych bližního soudil? Nevyhýbání se nepohodlným tématům, protože jsou spojena s bolestí konkrétních lidí. Principy života podle evangelia jsou na příkladech z všedního dne dobře čitelné. Báječné čtení.

Co se stalo s naším křesťanstvím? Ježíš se narodil na tuto zem jako malé chudé dítě, ale říkal věci, které před ním nikdo neřekl, konat činy, které nikdo nikdy nekonal, dal taková řešení, na která nikdy nikdo nepřišel. Jak to, že mnozí vidí křesťanství jako deku, která člověka dusí, a Ježíše jako toho, kdo jim něco bere?

Jenom když budeme chudí, to znamená, když budeme před Pánem Bohem maličcí, když budeme před ním nazí, když budeme potřební jeho milování, jenom tehdy spatříme světlo, které vychází z jeho osoby. On totiž přinesl své evangelium chudým, nikoliv bohatým. Na poutích po evropských klášterech má člověk pocit, jako by křesťanství už „bylo“ a my jen jezdíme po jeho stopách, jako by se všechny ty velké věci už staly a my přišli pozdě. Ale Ježíš je stejný včera, dnes i zítra, jen my jsme snad trochu slepí, protože jsme snad trochu moc bohatí.