Můj čas

Autor knihy: Josef Vojtěch Florian
Nakladatelství: Nová tiskárna Pelhřimov

Josef Florian, Stará Říše a Dobré dílo. Snad nejlépe tento fenomén z první poloviny minulého století charakterizuje pojem HODNOTA. Smysl pro trvalé a skutečné hodnoty čiší a vyčnívá ze všeho spojeného s Dobrým dílem. Josef Florian měl vizi vydávat kvalitní katolickou literaturu a v podmínkách, které tomu rozhodně nebyly nakloněny - v malé vesnici na Vysočině v období druhé světové války a navzdory ekonomickým podmínkám (Florian měl 12 dětí a nebyl příliš zdatným obchodníkem, knihy a drobné tisky spíše rozdával, než prodával) se mu podařilo Dobré dílo – totiž vydání více než 400 titulů kvalitní literatury. Byly to překlady zejména francouzských autorů - např. knihy Bloye a Bernanose a díla Jakuba Demla, Jana Čepa, Bohuslava Reynka a mnoha dalších. Kolem Dobrého díla se soustředilo mnoho tehdejších spisovatelů, výtvarníků a dalších významných osobností. Svéráznou osobnost zakladatele Dobrého díla je možné blíž poznat např. z knihy Být dlužen za duši od Aleše Palána.

Kniha Můj čas – tempora mea – je deníkem jeho syna Josefa Vojtěcha Floriana. Florianovy děti byly nepochybně nesmírně ovlivněny osobností svého otce – např. byly vzdělávány doma a také se prakticky účastnily vydávání Dobrého díla, pomáhaly při práci u tiskařského lisu a při tvorbě výtvarné stránky knih, obrázků a příležitostných drobných tisků.

Můj čas je cenným svědectvím o době konce druhé světové války a nástupu komunismu k moci. A zase tu probleskuje onen smysl pro hodnoty, zcela jistě vštípený výchovou a prostředím. Florian se nerozpakuje pojmenovávat věci pravým jménem, dnes by se řeklo politicky nekorektně. Dnes, kdy je všechno dovoleno, všechno správně, nic není hříchem a nikdo za nic nenese odpovědnost, je to jako závan svěžího vánku. Trochu kontroverzně ale působí Florianovy rozpaky nad uváděním koncilních změn do praxe (mše v rodném jazyce a oltáře čelem k lidu) a jeho jednoznačný (odmítavý) postoj k demokracii i vztah ke sportu a sportujícím kněžím .

Je užitečné i zajímavé toto vidět, protože nám to přibližuje myšlení tehdejších lidí a dobu na zase tak dávnou a pomáhá nám to rozpoznat svoje kořeny a snad se i vrátit ke skutečným hodnotám. Také je překvapivé – i když, proč vlastně? - že některé postřehy Josefa Floriana ml. jsou nadčasové a dnes by musily býti napsány do písmene stejně.

Zatím však bezbožectví, po celém světě hýčkané, ohrožuje Evropu z Východu nebezpečněji, než někdejší vpády Tatarů. V rozsáhlé ruské zemi nikoli jako onen blázen ze žalmu, který si pomyslil ve svém srdci, že Bůh není, nýbrž veřejně a z moci vlády prohlašují, že Bůh není a svádějí šílený boj se vším, co by ho připomínalo.

Rozum lidský se rozpadá jako veteš, jest teď málo říci, že ho ubývá. … Blázince nepostačují, pomatenci přednášejí z kateder, ve spisech se to hemží myšlenkami nedomrlými, zlými a klamnými, úmyslně podvodnými, potměšilými, nablblými, jež pramení odjinud než z touhy po poznání a pravdě.

V oboru politickém si strany učinily takřka zákonem, že nehledají upřímného společného dobra ve vzájemném závodění a rozličnosti názorů, nýbrž slouží svým vlastním zájmům ke škodě ostatních … pobořeny jsou samy základy autority, neboť není již hlavní příčiny, proč by jedni měli právo poroučet a druzí povinnost poslouchat. Proto musela se zhroutit celá lidská společnost nemohouc se opřít o žádný pevný sloup a ochranu.

1936: Kdyby snad zeměkoule uletěla zpod jejich zadnic, tito politici by to nezpozorovali a dále by mluvili, jak si navykli.

1948: Pohled na velikonoční Prahu a na svůj osud posílá Schwarzenberg (otec nynějšího senátora byl odběratelem knih Dobrého díla): Milý pane Floriane: Dostat „Pohádky z Ráje“ současně v týž den s výměrem o převzetí mých lesů je věru ironie. Ale člověk zvyká na ledacos a přitom se nesmí nechat deprimovat …

Provalili se lidé, kteří jindy by byli odkázáni na milosrdenství společnosti, neboť nikoli pro nemoc, ale pro lajdáctví, lenost a alkohol nebyli schopni se sami vyživit. Dosedli na místa vládní a do vysokých funkcí.

Neuvěřitelná nenažranost, běží-li o urvání sousta z obecního majetku.

Nyní poznáváme, co říkal již starý Herodot, ve svých Dějinách, že kde vládne většina obecného lidu, tam je nutně i sprosťáctví. Takový nevzdělaný lid je velmi nedůtklivý, a čím více postupuje k vyšším funkcím, tím je nadutější a násilnější. Za pouhou poznámku o svém postavení krutě se mstí.

Jakýsi Otto Mádr ve Vyšehradě č. 10 píše: Uznáme…, že absolutní vláda mohla být docela spravedlivá a blahodárná… to ovšem v dobách, kdy se vládce cítil zodpovědným před vyšší kontrolou, než lidskou. Časy se však změnily a lidé, utržení od Božího řádu jsou ochotni uskutečňovat největší nesmysly a hrůzy…

Po zvolení Gottwalda prezidentem: Sebezbožňování, hlupoty a krutosti kypí do nemožných rozměrů. … Všechno je podřízeno dozoru komunistické strany, literatura, umění i věda. Co se tiskne, jsou idiotstva promísená závistí, záští a pomstychtivostí. …část inteligence, jež se zapojila, učí psát těžkou dělníkovu ruku mozolnaté bolševické fráze.

1951: Dnes opilství nemá žádného účinku na postavení ve společnosti. Naopak, alkoholici jsou na čestných místech, odkud je odstraní jenom křiklavá zpronevěra nebo oslabení víry v komunistickou stranu. Za Rakousko Uherska nebylo pomyšlení, aby se alkoholik dostal, nebo udržel ve veřejné službě!

1958: V době socializace venkova a militarizace všech a všeho je nesnesitelnou provokací, že úroda nerodí se v kouři továrních komínů a hukotu bombardérů, ale stále ještě za zpěvu skřivánka. … Je možné, že to půjde jakž takž i s kolchozy a nepřátelským poměrem k polím a venkovu. Ale o kolik život klesne k bezcílnosti a šerednosti! Zmizí ten sedlák, který s láskou žije se svěřenou půdou, který bere hrst zrajícího obilí a „pláče nad tou krásou“, … který v neděli v svátečním odění volným krokem kráčí poli po ranní mši svaté a těší se ze zdařené práce, jako se umělec těší ze zdařeného díla … - tento sedlák zmizel a je vystřídán těmi umazanými tvory, bezcílně se klátícími od traktorů a chlévů do hospody.