Proměna farnosti

Autor knihy: James Mallon
Nakladatelství: Karmelitánské nakladatelství

Kniha má podtitul: Z udržovacího režimu k misijnímu zápalu.

Mniši v poměrně přísném trapistickém klášteře v Sept-Fons ve Francii slavili významné výročí založení řádu, přijela i francouzská televize, aby naučila o klášteře a jeho životě dokument. Filmaři byli velmi přátelští a velmi pozitivní a vymysleli v dobré víře scénář, ve kterém se divákovi ukáže, co za všechna ta staletí řád dal evropské kultuře na poli lesnictví, jaké inovace vymysleli mniši v polnohospodářství, jak se řád postaral o rozvoj malířství, hudby a vzdělanosti obecně. Mniši se však proti tomuto dobře míněnému plánu vzbouřili. Podle jejich názoru by se takový dokument míjel s podstatou řádu, kterou je vztah k Bohu, modlitba, cesta k Bohu, sjednocení s ním, mystika. A že krom toho se jim ještě celé ty roky dařilo v lesnictví, zemědělství a umění je již jakási přidaná hodnota, která vychází jako vítaný, ale stále jen vedlejší efekt jejich základního nastavení.

Situace se dost podobá řadě našich farností: pořádáme poutě a výlety, plesy, ministrantské turnaje, tábory a farní odpoledne, ale nemíjíme se se základním nastavením a smyslem existence farního společenství?

Kanadský kněz James Mallon píše v knize Proměna farnosti o procesech, které směřovaly k přetvoření farnosti tak, aby se její členové cítili přijati tímto konkrétním společenstvím, aby na sobě začali pracovat, aby cítili odpovědnost za tuto farnost a podíleli se na jejích misijních a dalších aktivitách. V začátcích bylo potřeba stanovit si vizi – cíl, ke kterému směřujeme, a způsoby, jak toho dosáhnout. Také bylo potřeba definovat, co se od členů farnosti očekává, a co se jim nabízí. Vize farnosti jako rodiny zahrnovala zapojení všech členů, včetně starých a nemocných, kteří již nemohli docházet na pravidelné bohoslužby. Také příprava na svátosti byla vedena s důrazem na zapojení do této konkrétní farnosti.

Kniha je napsána svižným jazykem a dobře se čte, rozhodnout se ke změně (a vytrvat) je však obtížné, protože naše ego se změnám brání. Ze začátku je samozřejmě možné knihu proletět a vyzobat z ní pár atraktivních rad, ale bez pochopení a přijetí celého systému není možné očekávat skutečnou a trvalou proměnu farního společenství. Na začátku je dobré položit si otázku, k čemu nás přesně Ježíš povolal, a jak na toto volání chceme odpovědět. Proměna farnosti není ani tak otázkou kvalitního managementu, jako spíš otázkou proměny srdcí. U pozorného a vnímavého čtenáře pak kniha vyvolá řadu otázek: Kde jsem ve farnosti já? Co od ní očekávám? Co nabízím?

Stojíme na zastávce a přijíždí autobus, podle čeho se rozhodneme, jestli do toho autobusu nastoupíme? Podle toho, co má napsáno vpředu nahoře jako cílovou stanici. Jakou cílovou stanici nabízíme svému okolí?

Kerygma – hlásání evangelia: Preevangelizace: otevření se - vztah, přináležitost (někam patřím), pozvání, modlitba, svědectví života. Evangelizace: obrácení – hlásání, setkání, osobní vztah. Učednictví: dozrávání – katecheze, svátosti, vybavení, obnova Apoštolát: služba. Výstupem je evangelizace.

Nejdůležitější je víkend, pohostinnost, (uvítací výbor) liturgie (aby se nevěřící necítili mimo, protože tomu nerozumějí), 3P – pohostinnost, písně, promluva… Cíleně z farníků budovat společenství: jmenovky, modlitební společenství při mši (teď se chvíli modlete za svého souseda…) Formace malých společenství. Pečovat o ty, kteří mají vliv.

Co nabízíme druhým? Možnost někam patřit. Místo, kde můžou zažít proměnu. Místo, kde si vás druzí váží, kde máte příležitost dát dispozici svoje obdarování ve službě Bohu a druhým. Místo, kde vás budou mít rádi a podporovat vás na vaší duchovní cestě. Místo, kde budou naslouchat vašim potřebám a reagovat na ně. Místo, kde budou doceňovat vaše finanční příspěvky a vložíme je do budování Božího království (Boží království je mezi vámi) nabízíme dynamickou a povznášející liturgii.

A co od nich očekáváme? Že se budou účastnit bohoslužeb, že budou pracovat na svém osobním růstu, (např. se jednou za rok účastní nějakého formačního programu) Sloužit – ( aspoň jednou za rok se zapojit do nějaké služby – podle svých možností a obdarování. Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit atd. Každý má co nabídnout. Navazovat vztahy – církev je společenství věřících. Všichni máme za úkol budovat společenství. Dávat – očekáváme, že se každý bude podílet i na finančních potřebách farnosti a dalších projektech. Dávat z vděčnosti Bohu. A s radostným srdcem.

Výraznou přidanou hodnotou knihy je množství praktických rad i metodických postupů včetně víceletých zkušeností a popisu opouštění toho, co se ukázalo jako slepá ulička. Některé věci nejsou snadno přenosné do našeho prostředí, třeba z finančních důvodů – v Kanadě jsou ve velkých farnostech laičtí zaměstnanci a pastorační asistenti, u nás je mnoho aktivit závislých na dobrovolnících a jejich volném čase a silách. Přesto se rozhodně nedá říct, že úspěch pastorace je přímo závislý na penězích, jak ostatně dodává sv. Jan Pavel II. V knize Dar a tajemství: „Opravdové tajemství ryzích pastoračních úspěchů nespočívá v hmotných prostředcích, tím méně v nákladných prostředcích. Trvalé plody pastoračního úsilí vycházejí ze svatosti kněze. To je základ.“