Zakusit otcovo objetí

Autor knihy: Jack Frost
Nakladatelství: Karmelitánské nakladatelství

Upoutávka na knihu vypadala slibně, a tak jsem se natěšila na chvíli, kdy mi kniha přijde pod ruku. Dostala jsem ji půjčenou se slovy „je to takové americké a mohlo to být klidně poloviční“. Takže to bude další z řady zázračných obrácení, kdy se darebák stane přes noc málem světcem, a to vše s nezbytným úsměvem na tváři? A ještě ta knížka vypadala trochu jako učebnice, s úkoly na procvičování na závěr každé kapitoly.

Eh, vychladla jsem, ale pustila jsem se do čtení, a dobře jsem udělala. Jack nesmírně poctivě popisuje, jak nároky jeho otce, známého sportovního trenéra a vztahové problémy jeho rodičů zraňovaly jeho srdce (možná by si to měli povinně přečíst všichni, než podají lehkomyslnou žádost o rozvod) a jak si vybudoval okolo svého srdce ochrannou hradbu. Jak se ho dotklo dlouhé a nesmírné úsilí jeho otce, aby s Jackem obnovil pokažený vztah, v době, kdy se Jack stal závislým na drogách. Popisuje, jak se v dospělosti snažil zasloužit si uznání tvrdou prací námořního kapitána, a později, po svém obrácení, stejně tvrdým nasazením v evangelizační službě. Setkání s bezpodmínečnou Boží láskou znamenalo zásadní průlom do Jackova srdce, ale trvalo dalších deset (!) let, než byl Jack osvobozen od svého strachu ze selhání a od agresivní honby za úspěchem.

Po konverzi jsem se začal aktivně podílet na církevním životě a brzy jsem pochopil, že můj sklon k aktivnosti dobře funguje i v náboženském prostředí. Jednoduše jsem své bezbožné postoje, svůj strach ze selhání a agresivní honbu za úspěchem přenesl do práce v církvi. Myslel jsem si, že získat Boží uznání a přijetí mohu nejlépe tím, že budu pro Boha něco dělat. A tím se mi také dostane přízně křesťanů v mém okolí. … Mysleli jsme si, že čím víc se modlíme, postíme, čteme si v Bibli, vydáváme svědectví, nebo se účastníme modlitebních setkání, tím více nás Bůh přijímá. Za toto falešné chápání Boha jsme však zaplatili vysokou cenu. Když jsem tak tvrdě pracoval, abych Boha potěšil, nezůstávala ve mně žádná radost, pokoj, klid ani energie, kterými bych přesvědčil svoji ženu a děti o tom, že je mám raději, než svoji službu.

Tady už jsem četla hodně pozorně, ona snaha zasloužit si přízeň Boha i u lidí mi není cizí. Jak jsme pyšní a chceme si nebe a spásu získat sami, vlastním přičiněním…

Jack doslova říká: Moje věrnost, povinnosti a služba nebyly odpovědí skutečné lásky na Boží volání; vyrůstaly z touhy po osobním zisku a odměně. … Celý svůj křesťanský život jsem slýchal, že mě Bůh miluje, ale nikdy jsem nezboural hradby kolem svého srdce natolik, abych osobně mohl přijmout přirozený projev jeho lásky a citu právě v těch oblastech mého života, kde bylo nejvíce bolesti.

Jack velice otevřeně mluví o svém otvírání se Boží lásce, o tom, jak se souběžně s tím učil projevovat lásku svojí ženě a dětem, a jak tento proces proměnil atmosféru v jejich rodině. Nejsme schopni trvale a bezpodmínečně milovat svoje bližní, pokud my sami jsme nezakusili tutéž lásku Boha otce k nám.

Základem je uvědomit si, že nic, co uděláme, nebo řekneme, nemůže Boha přimět, aby nás miloval méně, než nás miluje právě teď. Bezpodmínečná láska se nikdy neodvíjí od zásluh toho, kdo ji dává, má své základy v milující povaze toho, kdo ji dává.

Příběh o mluvící polévce trefně ilustroval míru skutečné důvěrnosti našeho vztahu s Bohem, příběh s golfovými holemi zase ukázal štědrost otcovského srdce. Výklad podobenství o marnotratném synu ukázal, že si na Bohu ceníme více toho, co nám může dát (zdraví, majetek, úspěch), než důvěrného vztahu s ním.

Ale touha a prázdnota ve vašem srdci nemohou být naplněny ničím a nikým jiným, než vztahem s Otcem, který je vybudován na lásce a intimitě, nikoliv na povinnostech a skutcích.