Druhá derivace touhy – úvahy nad (ne)končícími otázkami - sv. 1

Autor knihy: Tomáš Sedláček
Nakladatelství: Nakladatelství 65.pole

Ekonom Tomáš Sedláček, řazený mezi 100 největších myslitelů současnosti, je autorem souboru textů otiskovaných v Hospodářských novinách v období 2008 – 2018. V prvním svazku jde o texty, zaměřující se na ekonomii, filosofii a etiku, umění a vědu, teologii dneška, psychologii a mýty. Když v roce 2009 vyšla jeho dnes již kultovní kniha Ekonomie dobra a zla, vzbudila obrovský ohlas. „Skalní ekonomové“ ji jako neekonomickou odmítali, lidé bez ekonomického vzdělání ji nadšeně četli a části z ní se dostaly i na podia divadel jako náměty pro pořady Listování a Divadla jednoho herce.

Tomáš Sedláček totiž posouvá pohled na ekonomiku do roviny, která mnohé tvrdé teoretiky pobuřuje, protože vlastně říká, že člověk tu není pro ekonomii, ale ekonomie pro člověka. Odmítá nekonečné snahy po růstu spotřeby, navyšování zisku a ptá se po stropu i limitech tržní ekonomiky. Mnohé z jeho úvah se prolínají do oblastí filosofie a psychologie, dokládá, že štěstí a spokojenost člověka neroste lineárně s množství požitků a věcí, které člověk vlastní, odkazuje se na biblické texty, které jsou platné i dnes. Jako nečtenář Hospodářských novin jsem byl překvapen, co vše lze v jeho textech najít a mnohé z nich by zcela jistě mohly být inspirací pro kázání našich kněží.

Pokud budeme odtrhávat a uměle separovat duchovní věci od materiálních, vždy z toho bude průšvih. Pokud ekonomie nebude mít žádné pochopení pro věci vyšší, stane se z ní efektivní zombie. Pokud obory a lidé duchovní nebudou mít pochopení a respekt k věcem materiálním, stanou se z nich vykloubení a obžalovávající průsvitné a strašidelné bytosti. Bible nebyla psána pro lidi duchovní, ale normální. Ježíš nepřišel léčit duchovně zdravé, ale nemocné. Nejvíce se hádal právě s „duchovními“ a naopak byl nařčen z toho, že má blízko k alkoholikům a děvkám (řekli bychom dnes).

Ale vysvitla kapka naděje. Současný papež, zdá se, se začal zabývat věcmi pozemskými a drobnými ekonomickými. Současná ekonomie zase přestala tabuizovat jiné přístupy než jen mechanicko-technické a nejedna konference o bankovnictví (stejně jako Světové ekonomické fórum) začíná řešit věci normativní a měkké. Papež si začal všímat věcí dole, ekonomie zas tam nahoře. Je tedy jistá naděje, že začneme věci lidské vnímat lidsky – jinak nebudeme schopni vidět rozpory a třecí plochy, které mezi sebou občas tyto oblasti mají, a tím je efektivně řešit.

A ještě jeden příklad: jaký je nejdokonalejší systém, který člověk vytvořil? Počítačový program. A přesto i takto dokonalý systém nevydrží navěky a čas od času se zbortí, zamrzne, spadne.
Co tím chci říct? Že dokonalý systém nejsme schopni dlouhodobě udržet, ani ve fantazii. Ani náboženská víra našich předků, ani počítačová technologie dneška není schopna dokonalého systému. I kdyby ekonomika byla dokonalá jako počítačový program (ble), přesto by čas od času zamrzala a padala.
Koneckonců ani Bůh nikdy o svém stvoření neprohlásil, že je dokonalé. Zprvu bylo „dobré“, poté „velmi dobré“. V českém známkovacím systému tedy trojka a dvojka. Občas je dobré si uvědomit, že chyba není v nás, ale ve hvězdách.