Malé dobré zprávy

Autor knihy: Martina Špinková
Nakladatelství: Nakladatelství Cesta domů

Martina Špinková je ilustrátorka knih a ředitelka hospicového hnutí Cesta domů. V malé knížce Malé dobré zprávy spojila obě tyto profese. Do knihy sesbírala skutečné příběhy o odcházení z tohoto života – vycházela z toho, co sama zažila i z toho, co jí vyprávěli další lidé. Při tom všem zachovala anonymitu těch, kdo v příbězích vystupují – pozměnila jména i okolnosti. A knihu také sama ilustrovala.


I když to jsou příběhy o smutných událostech, přece jen v nich často prosvítá naděje, radost i humor. Mohou samozřejmě vést i k zamyšlení – nad druhými, nad společností, nad našimi hodnotami, nad sebou samými. Jde jen o několik málo krátkých příběhů, přesto knihu určitě doporučuji.


Napiš si recept
Měli bychom se včas rozloučit, říci si věci, které si chceme říci, odpustit si, vyřešit nedořešené. To všechno Jitka věděla, neuměla to u své maminky uskutečnit. Věděla, že tu maminka už dlouho nebude. Věděla, že maminka ví, že umírá. Věděla, že maminka ví, že ona to ví. Obě ale byly mlčenlivé a ostýchavé a neuměly si to říci, žádná neuměla začít. Viselo to tam nad nimi, byt toho byl plný, ale nešlo s tím nic udělat.

Jitka si jednou ráno náhodou vzpomněla, že maminka peče o Vánocích jedno moc dobré cukroví, které ale ona neumí a neví, kde na něj najde recept. "Mami, prosím tě, jak děláš ty dvojbarevné preclíčky tety Máni? Máš je někde napsané?" zeptala se dcera matky v květnu. Jiný by se asi podivil, co to má za nápady před létem, ale maminka hned pochopila. "Nemám to napsané, ale umím to, napiš si recept." Jitka si vzala tužku a v kuchyni zalité odpoledním sluncem psala podle maminčina detailního diktátu recept na tajuplné vánoční cukroví. Neřekly si nic víc, ale obě věděly, proč si recept píší, věděly, že cukroví tu zůstane i tehdy, když maminka péct už nebude.
Víc se nestalo, ale stalo se vlastně hodně. Jitka zavřela svůj sešit s receptem a obě se usmály: obě si totiž s velkou úlevou všimly, že si tím receptem řekly právě to, co potřebovaly.

Jiřina Forbelská