Na výsluní Božím

Autor knihy: Vilém Hünermann
Nakladatelství: Nakladatelství Flétna

Šestnáct příběhů určených pro děti. Příběhy jsou vyprávěny velice poutavou beletristickou formou. Námětem jsou příběhy z Písma svatého, životy světců i příběhy z běžného života dětí, všechny příběhy spojuje téma prvního svatého přijímání. Kniha je vhodná především pro děti mladšího školního roku a jejich rodiny. Příběhy jsou velice čtivé a touto formou seznamují mladší děti se základními pravdami víry.

Kniha byla původně vydána v roce 1940, takže „příběhy ze současnosti“ jsou z této doby. Přesto jsou příběhy stále živé. Jejich cílem není podávat pravdivý obraz skutečnosti, spíše se blíží legendám – příběhům, které nám mají předávat spíše poselství, význam – a konkrétní události v příběhu spíše slouží hlavnímu záměru.


„Já vím, to byla moje křestní rouška,“ řekla Františka živě.
„A víš také, co při tom kněz říkal? Ne? Tak já ti to povím. Řekl: ‚Františko, Bůh tě oblékl v Krista a učinil z tebe nového člověka. Bílé roucho ať je znamením této důstojnosti. A rodiče a přátelé ať tě povzbuzují svědectvím slova i života, abys tuto důstojnost uchovala neporušenou navěky.‘ Tak teď už víš, co to znamená?“

„Vím. Křtem se děje v duši veliká změna. Duše dříve podrobená hříchu se stává duší čistou, dítětem Božím. Ovšem, to je křestní nevinnost, kterou dostaneme, když se stáváme Božími dětmi!“
„Správně! Bílý šat je rouchem dětí a má nám připomínat posvěcující milost, kterou nám dává křest. V prvních křesťanských dobách obyčejně bývali křtěni až dospělí. Po dlouhé přípravě přijímali na Bílou sobotu křest a s první svátostí také bílé šaty. Ty nosili až do neděle po Velikonocích. Víš, jak se nazývá první neděle po Velikonocích?“

„Jistě, je to přece Bílá neděle!“
„Dobře: Jmenuje se Bílá neděle, protože kdysi měli pokřtění na sobě bílé šaty naposledy na Bílou neděli. Tak už vidíš, jak posvátné a důležité je bílé roucho?“
„Ano, maminko, to je křestní roucho,“ přikývla Františka. „Ale tys mi chtěla povídat o šatech ke svatému přijímání.“
„Nechápeš to? Když přistupuješ ke sv. přijímání, musíš být také v posvěcující milosti!“
„To je pravda, jinak by to byla svatokrádež a to je veliký hřích,“ horlivě přisvědčila Františka.

„Ano, milost posvěcující si musíš přinést k oltáři a bílé šaty ti připomínají, že ti Pán Bůh dal při křtu tento nádherný dar své lásky, roucho dětí Božích. Víš přece z biblických dějin, že Pán Bůh dal prvním lidem také šaty, viď?“
„Ano, byly to šaty lidí, kteří zhřešili. Při křtu je z nás však Adamova vina smyta. Nemáme už dědičný hřích. Z hříšníků jsme se stali Božími dětmi. Bílé šaty nám to připomínají.“
„A proto v den svého prvního svatého přijímání budete mít bílé šaty na znamení, že jste děti Boží.“

„Když bílé šaty tohle všecko připomínají, pak jsou ale velmi důležité a nejsou jen něco vedlejšího,“ mínila Františka zadumaně.