Bůh je mladý

Autor knihy: František, papež
Nakladatelství: Nakladatelství Dobrovský

Výborný a příjemně stručný rozhovor italského novináře Thomase Leonciniho s inspirativním člověkem, kterým papež František nesporně je. Rozhovor vyšel v původním italském originálu v roce 2018, tedy ve stejném roce, kdy probíhala synoda o mládeži. Papež František přináší v této knize formou rozhovoru své poselství mladým lidem. Kniha zdaleka ale není určena jen pro mladé věkem, číst ji může každý, kdo se cítí „mladý duchem“.
Papež František se nebojí podívat na dnešní dobu ostře kriticky:

Jedna velmi vážná nemoc, jíž se daří zejména v dnešní době a která mě dost trápí, je neschopnost cítit vinu.

Obávám se těch, které nazývám ambiciózními kariéristy a kteří nezřídka za svými mezinárodními diplomy a odbornou, často zcela prázdnou mluvou skrývají pochybnou moudrost a zejména téměř absolutní nedostatek lidskosti. Mnoho lidí často ze strachu z bolesti a námahy, z práce a oběti raději uvěří těmto stěží doporučeníhodným – byť často doporučovaným – jedincům. Jenomže, jaký by byl člověk bez bolesti?

přitom ale neztrácí naději, která vás může nabít novým nadšením…

Všem mladým – a nejen jim – říkám: nemějte strach z rozdílnosti a své zranitelnosti; život je jedinečný a neopakovatelný právě tím, čím je. Každý den, když se probudíme, nás Bůh vyhlíží, aby nám mohl tento dar znovu vložit do rukou. Opatrujme ho s láskou, vlídností a opravdovostí.

A neváhá nám ani jít osobním příkladem:

Vzpomněl jsem si na jednu příhodu, když jsem se jako malý kluk do krve pohádal s tetou, kterou jsem měl velmi rád. Tehdy jsem jí v hádce řekl opravdu nehezké věci, byť jsem to tak nemyslel, ale chtěl jsem ji zranit. V následujících dnech se mě zhostil neodbytný pocit, že když ji s pokorou nepožádám o odpuštění, prohraju v osobní rovině: pošlapu svoji důstojnost, nebudu opravdový. A tak jsem se rozhodl, že autentický budu, a poprosil jsem tetu o odpuštění. Její láska ke mně byla od toho okamžiku ještě silnější.

Měli bychom se naučit vidět v odpuštění také čin zdravé sebelásky, nejen lásky k bližnímu. Jedná se totiž o skutek zdravého egoismu, protože člověk touží po tom být autentický kvůli sobě samému, někdy dokonce víc než kvůli druhým. Učme děti, aby hrály fér.