Škola Malého stromu

Autor knihy: Forrest Carter
Nakladatelství: Nakladatelství Kalich

Malý strom je indiánský chlapec z kmene Cherokee, kterého po smrti rodičů vychovávají dědeček a babička. Knížka je primárně určená dětem, ale obsahuje mnoho moudrosti i pro nás o trochu starší. Báječné čtení v na prázdniny, a báječné čtení v době, kdy se školy ze dne na den uzavřely, a rodiče byli náhle postaveni před úkol vzdělávat a vychovávat svoje děti sami. Co je vlastně ve výchově důležité? A jakým způsobem to důležité dětem předat?

Určitě je potřeba naučit děti vnímat krásu a vést je k práci:

Dědeček ukázal k východu a řekl: „Koukej!“ Nad obzorem nejvzdálenějších hor, až na konci světa, se vyhoupl růžový paprsek. Štětec namočený do barvy se přetáhl oblohou širokou miliony mil. Zvedl se ranní vánek, pohladil nás po tvářích a my s dědečkem viděli, jak barvy a rodící se jitro ožívají. Barevný štětec natíral další pruhy – červenou, žlutou a modrou. Zdálo se, že obzor hor vzplanul ohněm. Slunce omývalo stromy, proměnilo mlhy v růžový oceán, který se dole pod námi lehce dmul a vlnil. Slunce nás s dědečkem přímo udeřilo do tváří. Svět se znovu narodil. To řekl dědeček a přitom si sundal klobouk a spolu jsme se pak dlouho, dlouho dívali. … Slunce osvobozovalo hory z temna a vyplulo volně na oblaka. Dědeček vzdychl a protáhl se. „No“, povídá, „musíme se dát do práce.

Také je dobré umět rozlišit mezi Pánem Bohem a (organizovaným) náboženstvím:

Dědeček říkal, že kazatelé sou strašně namyšlený, sou úplně přesvědčený, že ovládaj kliku vod nebeských bran a nepustěj tam nikoho, komu to sami nepovolej. Dědeček byl přesvědčenej, že kazatelé si myslej, že Bůh s tím už nemá nic společnýho. Říkal, že kazatelé by měli taky někdy máknout, aby viděli, jak těžce se vydělává dolar, pak by už nemrhali penězi, jako by vod zítřka už neměly platit.

Hodí se i lekce o pýše, hrdosti a sebeúctě:

Dědeček říkal, že některý lidi se můžou vytahovat, že pořád někomu něco dávaj, dělá jim to dobře víc, než těm, co něco dostávaj, ačkoliv by bylo lepší, kdyby svýho bližního něco pořádnýho naučili, aby se moh spolehnout sám na sebe.

Dědeček říkal, že lidská povaha už je taková, že sou lidi, kterejm došlo, že druhejm dělá dobře, dyž se můžou vytahovat, a tak ze sebe dělaj takový ubožáky, že by po nich ani pes neštěk. … Říkal, že pořád kňučej vo almužnu, zatímco by potřebovali, aby je někdo pořádně kopnul tvrdou botou do zadku.

Také rozdíl mezi šetrností a lakomstvím je v životě důležitý:

(Pan Wajn) …říkal, že je rozdíl mezi tím bejt skoupej a bejt šetrnej. Kdo je skoupej, podobá se velkejm zvířatům, co se klaněj penězům a co nedávaj svoje peníze na věci, na který by měli. Říkal, že kdo skrblí, dělá si z peněz boha, a z toho nemůže bejt nikdy nic dobrýho. Říkal, že kdo je šetrnej, dává peníze na věci, který se patřej, ale přitom o ně nepřichází.

Nejdůležitější je být spolu a být sví:

Žili jsme naplno. Ukazovali jsme si navzájem různé věci: nejčervenější list na podzim, abychom se ujistili, že ho všichni vidíme, nejmodřejší fialku na jaře, abychom si všichni přivoněli a společně se o to potěšení podělili.