Jezuitský návod (téměř) na všechno

Autor knihy: James Martin
Nakladatelství: Karmelitánské nakladatelství

Na knihu Jezuitský návod (téměř) na všechno jsem v roce 2019 slyšela nadšenou recenzi Hany Svanovské v rádiu Proglas. Když jsem si na jejím základě knihu půjčila z knihovny, na první pohled mě odradil její rozsah – kniha má totiž úctyhodných 414 stran. V té době jsem ale hodně jezdila vlakem, takže jsem začala číst. Knihu jsem nakonec četla (s přestávkami) více než rok, ale času s ní stráveného určitě nelituji.

Už od prvních stránek mi bylo jasné, že s touto knihou se nudit nebudu. Jde sice o příručku duchovního života, přesněji ignaciánské spirituality, ale autor jednak píše nesmírně čtivě (ne náhodou je asi ve své vlasti známou tváří televizních pořadů a věnuje se duchovně zaměřenému divadlu), jednak se kniha s obrovským citem a zaujetím týká skutečného života každého z nás. V tomto smyslu myslím knihu vystihuje její anglický podtitul: „A spirituality for real life“, neboli volně přeloženo „spiritualita pro běžný život“. V tom také vidím největší přínos knihy: autor dokáže poradit, jak prožívat svůj život širokému spektru lidí: a to jak křesťanům, kteří přímo žijí ignaciánskou spiritualitu, nebo ji jen chtějí poznat, křesťanům, kteří žijí jakoukoliv jinou spiritualitou, lidem jiných náboženství i lidem pouze hledajícím. Vše vysvětluje bez nějakých velkých předpokladů o znalostech čtenáře a zcela běžnými slovy, odkládá „zbožný slovník“, kterému lidé mimo církev většinou moc nerozumí.

V knize, pečlivě strukturované do 14 kapitol, hledá ve světle ignaciánské spirituality postupně odpovědi např. na tyto otázky: Jak zjistit, co mám ve svém životě dělat? Jak zjistit, kým bych měl být? Jak se správně rozhodovat? Jak žít co nejjednodušeji? Jak být dobrým přítelem? Jak čelit utrpení? Jak být šťastný? Jak najít Boha? Jak se modlit? Jak milovat?

James Martin vystudoval ekonomiku podnikání a pracoval v nadnárodní firmě General Electric. Až ve svých 28 letech vstoupil k jezuitům a v 39 letech byl vysvěcen na kněze. Má tedy dostatek zkušeností s „běžným“ životem věřících laiků, ale také řeholníků a kněží, navíc vychází ze zkušeností mnoha svých přátel i z literatury. Ke všem uvedeným otázkám i „návodům na to, jak je řešit“ tedy uvádí praktické příklady z běžného života. Takhle např. v knize vzpomíná na svůj vlastní vstup k jezuitům:

Hned poté jsem se – přestože se to nedoporučuje – začal zbavovat všeho, co jsem měl. (Většina jezuitů s tím čeká, až na konci noviciátu složí sliby.)

Peníze a auto jsem dal rodičům. Obleky mě měly čekat v domě rodičů pro případ, že by noviciát nevyšel (což jsem si vůbec nepřipouštěl). Zbylé oblečení jsem dal charitě, aby ho rozdala chudým. Knihy si rozebrali moji přátelé, jež jsem jednoho parného odpoledne sezval, aby se prohrabali v mé knihovně. Jeden z nich přitom poznamenal: „Kdyby tak vstupovalo do řádu víc mých přátel!“

Pořád si pamatuji na prvotní výbuch štěstí ve svém nitru. Jak osvobozující to bylo! Už jsem se nemusel starat, jestli mají mé obleky správný odstín šedé, jestli mám boty dobré značky a kravaty vhodné barvy. Nemusel jsem si dělat starosti, jestli bych si byt neměl pronajmout nebo koupit. Neměl jsem starosti, jestli si mám koupit nové to či ono.

Velice mě také v knize oslovily citáty, a to jak krátké citáty různých jezuitů, jezuitské modlitby, tak i citáty z beletrie a poezie. Vždy jsou vhodně zařazeny k tématu, ke kterému se vztahují, a dobře ho doplňují. Jako příklad může posloužit tato modlitba sv. Ignáce z Loyloy, zařazená až v samotném závěru knihy – autor považuje postoj, vyjádřený v této modlitbě, za cíl, ke kterému (často nejistě a s problémy) směřujeme:

Vezmi si, Pane, a přijmi

celou mou svobodu,

mou paměť,

můj rozum

a mou vůli,

všechno, co mám a co vlastním.

Od tebe jsem to přijal

a tobě to vracím,

nalož s tím zcela podle své vůle.

Dej mi jen svou milost a lásku,

o to prosím a víc nežádám.

Amen.

V knize ale narazíme i na jezuitské vtipy:

Matka, která umí rozlišovat
Jeden vtip o rozlišování.
Žena žádá faráře o radu: „Otče, mám šestiměsíčního synka. Chtěla bych vědět, co z něho bude, až vyroste.

Kněz jí poví: „Dejte před něho tři věci: láhev whisky, peníze a Bibli. Když se natáhne po láhvi, bude z něj barman. Když se natáhne po bankovce, bude z něj obchodník. A když se natáhne po Bibli, bude z něj kněz.“

Žena poděkuje a jde domů. Za týden se vrátí. Kněz se jí ptá: „Co si synek vybral: whisky, peníze nebo Bibli?“

Žena: „Všechny tři!“

Kněz: „No, tak to z něho bude jezuita!“

Knihu bych doporučila všem, kdo se chtějí seznámit s ignaciánskou spiritualitou, ale také všem, kdo si chtějí srovnat názory na to, jak žít svůj život. Čtenář nemusí s autorem ve všem souhlasit a přijmout všechny jeho rady a „návody“ za své, ale mohou pro něj být dobrým podnětem k přemýšlení o tom, jak a proč uspořádat svůj vlastní život.