Pán se stará

Autor knihy: Josef Prokeš
Nakladatelství: Nakladatelství Portál

Josef Prokeš je čtyřicetiletý kněz českobudějovické diecéze. Studoval na papežské univerzitě Gregoriana v Římě obor Nová evangelizace. Věnuje se pastoraci mládeže, je diecézním duchovním rádcem skautů, ve volném čase rád leze po horách.

Ve své prvotině Pán se stará rozjímá nad texty apoštolské exhortace o hlásání evangelia v současném světě Evangelii gaudium v situaci naší církve a naší vlasti. Východiskem jeho úvah jsou texty této exhortace, ale také biblické texty i vlastní zážitky–například zážitky z rekonstrukce kostela Svaté Rodiny v Českých Budějovicích:

Vzpomínám si, jak jsem jedno odpoledne stál vzadu v kostele, zrovna jsme zase něco proměřovali. Snažili jsme se dělat maximum věcí svépomocí, společně se studenty, a tak jsem si s několika z nich povídal o tom, co bylo právě třeba. Najednou do kostela někdo vešel z ulice. Dveře jsme měli jako obvykle otevřené, aby se lidé mohli do dlouho zavřeného kostela podívat. Pána, který vstoupil, jsem nikdy předtím ani nikdy potom už neviděl. Na našem letáku, který představoval plánovanou rekonstrukci kostela, si přečetl, že chceme používat mimo jiné plátkové zlato na ozdobení a oživení zašlých stěn. V ruce držel malý balíček zabalený do starého papíru. Rychle mi vysvětloval, že to je z pozůstalosti jeho dědečka, který zlatil nápisy na náhrobcích budějovického hřbitova. Ten neznámý to po jeho smrti dlouho uchovával doma a teď zlato vzal a přinesl nám ho jako dar pro budoucí výzdobu kostela. Nestihl jsem se ho ani zeptat, jak se jmenuje.

Myslím si, že úvahy mladého kněze Josefa Prokeše mohou být zajímavé pro široké spektrum lidí – a to nejen těch zevnitř katolické církve. V tom má kniha opravdu velký potenciál. Úvahy jsou krátké a vycházejí z běžných životních situací. Pro nás katolíky určitě budou zajímavé úvahy, jak vírou oslovit druhé – a kde také pro své hlásání čerpat, protože oboje považuji za velice důležité. Josef Prokeš také klade mnoho provokativních otázek, nad kterými stojí za to se zamyslet:

Rád vzpomínám na poslední kávu v Římě s paní profesorkou Stellou Morrou, která doprovázela moji práci k licenciátu. Seděli jsme ve velké hale na Gregorianě a hodnotili dva roky studia, které jsem právě dokončil. Už tehdy jsem za ně byl velmi vděčný a konkrétně také za ni, protože mě pozvala k novým pohledům na církev i svět.

Když už se rozhovor chýlil ke konci, podívala se na mě a vyslovila otázku, která se mi hluboce vryla do srdce i mysli. „Josefe, dovol mi, prosím, ještě jednu otázku. Vezmi si vaši Českou republiku. Máte tam tak zajímavý začátek křesťanství. Tolik světců. Také reformace u vás probíhala nevšedním způsobem. A když si vezmeme éru komunismu. Tolik věřících laiků, kněží a řeholnic, kteří opravdu obstáli. Dokázali být věrní Krisu i během pronásledování.

Po revoluci máte zase velmi zajímavou zkušenost se sekularizací. Proč o vás v dnešní Evropě není slyšet? Co vlastně teď jako církev v České republice řešíte? Čím se zabýváte? Vždyť s historií, poklady a zkušenostmi, které nesete, byste mohli být lídři hledání nových cest křesťanství v Evropě. A zdá se mi, že Evropa vás teď hodně potřebuje. Je přece jasné, že je nutné hledat, jak dál žít křesťanství v postmoderní době. A protože si myslím, že jste vybaveni tolika věcmi, které by mohly pomoci celé Evropě, trochu se divím, jak to, že o vás není víc slyšet.“