Nebudu hrát divadlo před Boží tváří

Autor knihy: Max Kašparů, Martin Ližičiar
Nakladatelství: Nakladatelství BeneMedia

Slovenské nakladatelství BeneMedia vydalo v roce 2018 rozhovor Martina Ližičiara s Maxem Kašparů – psychiatrem, katolickým jáhnem a v té době už řeckokatolickým knězem. Zajímavé je i to, že kniha vyšla zároveň česky i slovensky. Na Slovensku se kniha dočkala i druhého vydání, které se stále prodává. Rozhovor se týká celého života Maxe Kašparů – jeho dětství v Žirovnici, školních a studentských let, obrácení ke křesťanství. Dozvíte se v něm, jak Max Kašparů vstoupil do manželství, jak se stal jáhnem, co radí pro spokojené manželství nebo pro duševní zdraví.

Takhle například mluví o zkušenostech ze svého manželství:

Bylo potřeba se naučit, že moje žena vidí věci jinak než já – a ona se musela naučit, že to platí i naopak. Musel jsem se naučit, že člověk je slabý a selhává a nemůžu nikoho kárat za to, že selhal, protože brzy selžu také. Je to věc praxe a ne brožurek, protože když si někdo koupí brožurku “Šťastné manželství“, tak si řeknu: „Hm, vy si to přečtete a založíte do knihovny…“ Vždyť každé manželství je přece jiné. Ideální by bylo, kdyby byla pro každé manželství napsaná originální knížka přímo na tělo, ušitá na míru přímo pro ně. Nic takového jsem zatím neviděl.

Max Kašparů vychází ze svých bohatých zkušeností psychiatra, trvalého jáhna i kněze a nad jeho zkušenostmi a postoji stojí za to se zamyslet. Takhle například shrnuje postoj křesťanů k sexualitě:

Znám věřící, pro které v životě neexistuje žádný jiný hřích kromě hříchů proti šestému Božímu přikázání. Proti ostatním vesele hřeší, ale zároveň moralizují okolní svět a ukazují na sexuální mravnost. Znám také návštěvníky kostela, kteří k Desateru přistupují jako ke švédskému stolu – vybírají si z něj jen to, co jim chutná. Ostatní přikázání prohlásí za středověký předsudek, a to včetně sexuální promiskuity a divokého způsobu života. Nevěřící svět, který nezná skutečné učení Církve, si vztah věřících k sexualitě odvozuje podle toho, s kým se setká.

Co jsem vždy obdivovala a co znám i z živých přednášek Maxe Kašparů, je jeho umění „symbolické zkratky“, které používá k vysvětlení základních životních pravidel. Kniha obsahuje i sedmistránkovou přílohu s názvem „kazatelna kněze a psychiatra“ těchto symbolických zkratek, doplněných obrázky. Takto například Max Kašparů radí, co kázat:

Kážu evangelium i život

Kážu o praktických věcech, ale říkali mi, že lidé chtějí slyšet sladké, milé a růžičkami provoněné texty. Já si ale myslím, že to nemůže být kázání pro lidi 21. století. Víte, co je to elipsa? Elipsa má dvě ohniska. Jedno je evangelium, když mluvím jen o něm, pak jen vykládám příběhy. Druhým ohniskem je život. Když mluvím jen o životě, jsem jen suchý vypravěč. V prvním případě nedávám do evangelia život, ve druhém nepřináším do života evangelium.