Příběhy vánoční noci

Autor knihy: Piero Gribaudi
Nakladatelství: Nakladatelství Portál

Známý italský nakladatel a spisovatel Piero Gribaudi je autorem všech 24 krátkých poetických vánočních příběhů v této knize. Stylem se příběhy podobají příběhům známého autora Bruna Ferrera. V příbězích vystupují zvířátka (kromě volka a oslíka taky třeba žáby nebo netopýři), rostliny (bodlák či libanonské cedry) a setkání s právě narozeným Ježíškem proměňuje samozřejmě i mnohé lidi.

Ne všechny příběhy se mi stejně líbily, ale hodí se jako zastavení a podnět k rozjímání, ať už v době adventní, nebo vánoční. Povzbuzeni těmito příběhy můžeme zapojit i svou vlastní fantazii, když se díváme do jesliček a snažíme se představit, jak to vlastně tenkrát všechno mohlo být...


A jakou roli měly u nově narozeného Ježíška děti, které také můžeme vidět v různých betlémech?


Děti se slétly do jeskyně jako včely do úlu. Nejdřív se blížily k jesličkám trochu ostýchavě, ale pak se kolem nich semkly do velkého hroznu. Držely se rozpačitě za ruce, ale oči jim jen svítily štěstím, že vidí toho, kdo byl slíben od věčnosti a teď se stal tělem. Čím to, že se jesličky tak zachvěly? Že by do nich děti strčily?

„Je mu zima,“ prohlásila největší holčička. „Je mu zima a měli bychom ho zahřát.“
Josef s Marií nevěděli, jak to chtějí provést, ale děti udělaly to nejjednodušší na světě: položily na děťátko svoje teplé a lehké dlaně. Od Ježíškova těla je dělily jen pleny a tenká látka, která sloužila jako pokrývka.

Ježíšek se zaradoval: od prvního dne života mu teplo a život neposkytovalo slunce, oheň, nebo velbloudí vlna, ale něžný dotek lidské dlaně jako projev lásky. Právě v to doufal od začátku věků.