Máma odchází do kláštera

Autor knihy: Stephanie Combeová
Nakladatelství: Karmelitánské nakladatelství

Máma odchází do kláštera. Tuhle knížku mi moje děti věnovaly k narozeninám. Trochu jsem se zachvěla. Že by mi četli tajné myšlenky? A uvnitř knihy bylo věnování: „… máme tě moc rádi, a ať už si od nás budeš chtít kdykoliv odpočinout, vždy se nám prosím VRAŤ!“

Jsou věty, které vám na první dobrou rozstřelí srdce na tisíc kousíčků. A které můžete užívat, když je vám opravdu těžko. Dvakrát denně patnáct kapek. Každá máma by měla mít takovou tajnou povzbuzovací zásobu pro chvíle, kdy síly docházejí.

Která máma po klášteru, nejlépe s přísnou klauzurou, nikdy nezatoužila? Aspoň občas, pozdě večer pod peřinou a jen v duchu? Taková ať první hodí důkladně využitou pamperskou.

Vzpomněla jsem si, že Švýcaři mají ve velké oblibě světce, který udělal něco podobného. Svatý Mikuláš z Flüe, soudce a otec rodiny se stal poustevníkem. Ale to byl chlap! (A žena s tím souhlasila a děti už byly velké).

Usoudila jsem, že neumyté podlahy i neposkládané prádlo nemají nožičky a nikam neutečou a otevřela jsem knížku s příběhem Kláry. Co ji k tomu nakonec dovedlo? Jak to dokázala? Kolik měla dětí a jak staré byly? Co na to říkal manžel?

Klára, maminka 3 malých dětí, je spíš představitelkou těch 99 spravedlivých, než té jedné zatoulané ovečky. Za svobodna jezdila na setkání mládeže, vedla pravidelný modlitební život a teď má hodného věřícího manžela. Tak proč se teď cítí tak vyždímaná a neschopná? A dá se s tím něco dělat? Klára …pozvala k nim své rodiče, naplnila mrazák, rozepsala, které jídlo je na který den, jaký ke školní rozvrh dětí i jejich další program. Na lednici nalepila pozvánku pro starší dceru na oslavu narozenin. Koupila dárek, vyprala kimono na sobotní turnaj, na aukčním portále koupila kostým pro malou (karneval v květnu – kdo to kdy viděl!) a dokoupila náplně do propisek, gumovací pero i několik lepidel a několik krabic s kapesníky. Každému dítěti napsala dopis a vhodila ho do schránky. … Papíry pro zdravotní pojišťovnu neposlala, návštěvu u pediatra kvůli očkování nedomluvila, sousedku na skleničku nepozvala a ponožky velikosti 28 nekoupila. Těch osm dárků pro miminka taky musí počkat až na další týden… A to Klára odjíždí do kláštera „jenom“ na týdenní exercicie.

Knížka se čte svižně a situace jsou prošpikovány originálním humorem. Postava Kláry a její momentální situace je vykreslena do detailu přesně, ostatní postavy jsou jen lehce načrtnuté a někdy slouží jen jako doplnění celku a nositelé moudrých rad pro Kláru. Klášter i exercicie jsou líčeny jako dokonalost sama, všichni jsou moudří a vlídní od první sestřičky až po exercitátora a zpovědníka. Ale rady, které Kláře dávají, jsou ze života a pro život.

…Klára zlehka zaklepala na dveře hovorny a doufala, že jí nikdo neodpoví. Otevřel jí hnědovlasý kněz, kterému mohlo být čtyřicítky. #Né, já mám radši ty starší! To byl pozůstatek z jedněch světových dnů mládeže, kde ji bodrý osmdesátník přivítal u zpovědi se slovy: „Jen pojďte, já jsem hluchý jako poleno!“

Na rozdíl od starého laskavého jezuity vypadal tenhle jako pravý asketa. To bude náročné pokání. Klára by se nejraději rozběhla pryč, ale kněz už jí pokynul, aby šla dál. Kdyby tak mluvil jen uzbecky nebo nějakým středoafrickým nářečím – no nic, to byl jen další vtip ze SDM.

„Co kdybyste začala díkůvzdáním?“

„Díkůvzdáním?“

Tohle v plánu nebylo. Klára zvedla hlavu od podrobného seznamu hříchů, který držela v ruce, a celá zaražená se podívala na kněze. Usmál se na ni, ukázal na kříž zavěšený na stěně a zabořil se do křesla.

Cílová skupina této knížky je jasná: ženy, zejména maminky malých dětí. Ať už hledáte oddechovou a veselou knížku na dovolenou, nebo moudré a praktické rady jak žít s Bohem svoje ženství a mateřství, obojí tady najdete v hojné míře.