Krátké hádanky pro děti v hlavní roli s detektivem Štikou se začaly objevovat v roce 1971 v časopise Ohníček. Za šestnáct ročníků časopisu Ohníček vzniklo téměř 380 příběhů tohoto detektiva. Autorem předloh a nápadů byl Jiří Lapáček, manžel šéfredaktory Ohníčku, ilustrátorem komiksů byl dnes už dobře známý Jiří Kalousek. První případy byly dokonce vytvářeny „ve spolupráci s Hlavním velitelstvím VB“, které také věnovalo odměny pro 10 správných luštitelů.
Když přestaly příběhy detektiva Štiky v Ohníčku vycházet, bylo mi sedm let, takže z dětství si ho už nepamatuji. Nějak jsem ale náhodou narazila na tuto knihu, tak jsem ji půjčila pro svoje děti z knihovny. A moje děti i mě detektiv Štika nadchl i po těch letech. Příběhy jsou krátké, hodí se když musíte někde chvíli čekat, nebo kdykoliv pro krátkou společnou chvíli rodičů a dětí. K „vyluštění“ příběhu stačí ho pozorně sledovat – a to většinou jak text, tak i obrázky.
Spolu s knihou Otazníky detektiva Štiky tak můžete trénovat svoje pozorovací schopnosti, logický úsudek a snadno tak dětem představit tehdejší reálie – např. telefonování „pevnou linkou“ a další zajímavosti. Srdečně doporučuji pro společné čtení v rodinách.
To, jestli bylo v časopise Ohníček otištěno i řešení záhady, se lišilo podle toho, jestli šlo o soutěž, nebo ne. Původně bylo luštění záhad soutěžní, později byly otiskovány už s řešením vzadu v časopise. V této knize se bát nemusíte – všechny příhody jsou otištěny i s řešením – malým písmem na stejné stránce. Ale nejlepší určitě je zkusit záhadu vyluštit i bez použití řešení. Můžete to vyzkoušet na následující záhadě (u které není potřeba vidět obrázky):
Paní Hradecká mi oznamovala, že viděla, jak z okna domku nedaleko jejího bydliště vyskočil muž. „V ruce měl krabici a vběhl do restaurace U Zelené lípy.“
Zašel jsem do restaurace, kde jsem zastihl pět osob – čtyři muže a jednu ženu.
Dvěma mužům dosvědčil číšník, že jsou v restauraci již nejméně dvě hodiny – žena byla mimo podezření.
Třetí muž tvrdil, že v restauraci je stálým hostem. „Dobře jsem se navečeřel a teď si ještě objednám šálek kávy.“
Čtvrtý muž mě ihned přesvědčoval, že s krádeží v domku nemá nic společného. „Živím se poctivou prací!“
Všiml jsem si také krabice, o které mluvila paní Hradecká. Pachatele krádeže jsem nemusel usvědčovat, usvědčil se sám.“