Mike a Lili

Autor knihy: Lenka Češková
Nakladatelství: Karmelitánské nakladatelství

Nestává se mi příliš často, že bych četla knihu autora, kterého osobně znám. U beletrie se mi to stalo zcela poprvé asi u knihy Lenky Češkové, kterou znám ještě z dob jejích středoškolských studií (tedy mnohem dříve, než vydala knihu Mike a Lili). Knihu bych zařadila do žánru young adult, který běžně nečtu. Tato mě ale zaujala svým příběhem, křesťanským zaměřením a nakonec i osobností autorky, od které jsem si přímo knihu koupila.

V knize sledujeme především životy mladých lidí, vysokoškoláků z malého města Sochory, kteří studují na vysokých školách v Brně. Zajímavé je, že při vyprávění příběhu se střídají tři různé perspektivy: příběh sledujeme buď z pohledu Lili, Mikea nebo Moniky – tří hlavních postav. Postav samozřejmě v příběhu vystupuje více, především rodinní příslušníci těchto tří. Trochu mě mrzelo, že se autorka nepokusila vyprávět i pohledem někoho ze starší generace, i když chápu, že to by pro ni bylo podstatně náročnější. Pohledy rodičů se ale samozřejmě do příběhu promítají tak, jak je vnímají sami protagonisté.

Jde o knihu o křesťanech, ale přesto – nebo snad právě proto – nečekejte jen zbožné klečení v kostele na modlitbách a chování se zcela podle katolické věrouky. Tak to většinou v běžném životě stejně nefunguje. Obzvlášť Michal Nikl (přezdívaný Mike) po smrti svého otce, byť pochází z katolické rodiny, vztah s Bohem vzdal. Kamarádi ho zatáhnou do hospody a on potom stráví noc se zcela neznámou dívkou. To ještě netuší, že brzy se na obzoru objeví ta, která by pro něj mohla být tou pravou…

Takhle třeba Mike přemýšlí nad katolickým slavením Velikonoc:
A byly tu Velikonoce. Měl jsem k nim rozporuplný vztah. Čtyři dny za sebou do kostela, z toho jednou v noci, a ještě k tomu na dlouhé dvě hodiny. Omílání událostí kolem Ježíšovy smrti jednou podle toho evangelisty a pak zas podle druhého, jako by se snad jeden z nich měl v nebi rozčilovat nad tím, že jeho verzi evangelia jsme letos nečetli. Zpívané pašije a litanie, což musel být záhul i pro některé kněze, kteří šli na kněžství kvůli úplně jiným věcem než kvůli tomu, aby v kostele vyzpěvovali. Křížová cesta: znovu a znovu prožívat to utrpení, když Ježíš padal pod těžkým křížem, který si sám nesl na zádech až na místo, kde ho na něj měli přibít a všichni na něho jen povykovali.
Když jsem býval menší, znamenala pro mě Velikonoční neděle konec půstu. Že mi máma zase dovolí vzít si čokoládu i v pátek, že zase rok nebudu muset jít ke zpovědi, že skončí ten čtyřdenní kostelový maraton a bude až do Vánoc klid.
V pubertě, kdy jsem nad tím začal trochu vážněji hloubat, uvažoval jsem vždycky nad tím, co si o tom ti apoštolové asi mysleli. Jaké to asi bylo, když jim někdo pořád dokola něco sliboval a oni pořád nemohli pochopit, že to, co je jim slibováno, je jenom abstraktní a že jejich Mesiáš ve skutečnosti nebude mocný král, který je osvobodí od politického útlaku a od všech jejich pozemských strastí. A pak se nechal ukřižovat.

Mladí lidé se v příběhu ocitají na různých křižovatkách a správné životní hodnoty a dobrá rozhodnutí teprve hledají i se všemi prohrami a pády nebo na druhé straně výhrami. Podaří se jim dospět ke správným rozhodnutím a vzít odpovědnost za svoje činy? A jak se na ně bude tvářit jejich nejbližší okolí?

Myslím si, že autorce se podařilo dobře vystihnout život několika mladých katolíků. Nemusí se vám líbit, nemusíte s ním souhlasit, ale může být zajímavé přijmout pozvání k nahlédnutí do jejich světa, i když už třeba nejste (stejně jako já) jejich věkovou kategorií. Chceme-li těmto mladým lidem být blízko a opravdu je pochopit, nezbývá než si na chvíli „obout jejich boty“. Lenka Češková k tomu myslím nabízí ve své knize zajímavou příležitost.

Mladým lidem ve věku hlavních postav bych knihu určitě doporučila: najdou tu mnohá témata, která jsou pro ně důležitá (vztahy s kamarády, mezi klukem a holkou, vztahy s rodiči a sourozenci) a mohou se na ně podívat očima někoho dalšího a najít tu dobré vzory.