Pane, smiluj se a obnov nás. Sedm kajících žalmů nejen na dobu postní

Autor knihy: Jaroslav Brož
Nakladatelství: Karmelitánské nakladatelství

Ze sedmi kajících žalmů jsou nejznámější žalmy 51 (Miserere) a 130 (De profundis). Všech sedm žalmů spojuje téma lítosti nad hříchy a touhy po Božím odpuštění. Obě tato témata jsou bytostně spojena s postní dobou, proto jsem po této drobné publikaci sáhla právě teď. Je v ní uveden text i výklad kajících žalmů i krátká modlitba ke každému žalmu. Na každý žalm pak autor pohlíží ze čtyř různých perspektiv, z kterých se na ně můžeme dívat: jako modlitbu Izraele, Ježíše, církve a jednotlivce.

Takto například autor komentuje text 51. žalmu:
Je pozoruhodné, že hříšník, hluboce zkoušený svou vinou, je schopen se hned na začátku obrátit k Bohu s prosbou o jeho milosrdenství. Je to dar víry, v níž ani ten nejtemnější hřích neudusí světlo Boží přítomnosti. Následně, až do v. 11, se velmi často vyskytují různá slova pro „hřích“ a „hříšníka“ („svou nepravost uznávám“, „spáchal jsem, co je před tebou zlé“, „s vinou jsem se narodil“ atd.), ale výrazy pro Boha téměř chybí, třebaže žalmista setrvává v modlitebním rozhovoru, který tak nabývá velmi vážného tónu. Od v. 12 se atmosféra modlitby mění. Od hříchu se pozornost obrací zcela k Bohu – „stvoř mi čisté srdce, Bože“. To je první krok vedoucí k vysvobození. Hřích zůstává díky Božímu milosrdenství za zády provinilce a on může hledět do budoucnosti s nadějí na nový život. Tato naděje je mu pak povzbuzením, aby se vydal na cestu mravní a duchovní obnovy („obnov ve mně ducha vytrvalosti“). Na ní ho vede vize radostného a pohotového ducha a touha po něm. Díky němu opět získá svobodu srdce a bude zproštěn smutných okovů viny. Tuto radost si žalmista nemůže nechat pro sebe. Chce se o ni dělit s druhými. Dokonce Bohu slibuje, že bude hříšníky učit, jak se vrátit zpět k Bohu – „bezbožné budu učit tvým cestám“. Hřích spáchaný skrytě se po odpuštění proměňuje v radostnou veřejnou chválu Božího milosrdenství, která je nakažlivá. Zve k cestě obrácení ty, kdo dosud vězí v otroctví hříchu. V křesťanské tradici vede vděčnost omilostněného hříšníka ke ctnosti, které si první křesťané vysoce cenili. Je jí velkodušnost, otevřené srdce, jímž je člověk schopen zakoušet velikost Boží lásky. Bez ní by byl obětí ničivých skrupulí.

A takovouto modlitbu nabízí po přečtení žalmu:
Milosrdný a milostivý Bože, ty se slitováváš nad lidmi a odpouštíš jim hříchy. Svého Syna, který nepoznal hřích, jsi pro nás učinil hříchem. Pohleď na naše zkroušené srdce a nepohrdej naším zkroušeným duchem. Ve své dobrotě obnov naše svědomí, abychom v radosti z vykoupení a mocí Ducha Svatého přede všemi lidmi zvěstovali tvou chválu a slávu.

Kniha vám může pomoci znovu se nadchnout pro četbu Božího slova, a to ať samostatně, nebo ve společenství. Biblista Jaroslav Brož doporučuje četbu kajících žalmů zvláště v postní době a při přípravě na svátost smíření:
Kající žalmy nás uvádějí do zdravých duchovních postojů, které patří k pravé cestě pokání a obrácení života. Chceme-li prohloubit svoji zpovědní praxi, můžeme se kající žalmy například v postní době modlit pravidelně – třeba každý den v týdnu jeden z nich nebo v postní pátky všecky. Také je velmi prospěšné opakovat si verše jednoho z nich v rozjímavé modlitbě formou lectio divina a verš, který mě při tom oslovil, se naučit zpaměti a vyslovovat jím modlitbu svého srdce. Budeme žasnout, jak si s prohloubením kajícího smýšlení dokážeme snáze a pružněji uvědomovat i drobné nedostatky. Když však nás usvědčuje Duch Boží, nevede člověka ke skleslosti a beznaději, ale vlévá novou chuť k růstu v lásce a svatosti.