Žít jako křesťan
Autor knihy:
Rowan Williams Nakladatelství: nakladatelství Biblion Žít jako křesťan
Rowan Williams
V této knížce si položíme otázku, co nám tyto projevy sdělují o podstatě křesťanského života a jakými lidmi máme naději se stát ve společenství, kde se pěstují. (Z předmluvy autora) Rowan Williams *1950 je výrazná postava anglikánské církve, někdejší biskup z Canterbury, hluboce duchovní intelektuál, myšlenkově i spirituálně opravdový, doširoka ekumenicky zaměřený. Hledá, co nás spojuje, zve na společnou cestu. Jako celá řada podobných knih, vznikla i tato jeho práce na základě textů, které byly původně připraveny jako promluvy, tedy mluvený text pro konkrétní posluchače. Výhodou toho je průzračnost a srozumitelnost textu.
Ve své knize se Williams zamýšlí nad čtyřmi oblastmi života křesťana, které mají, nebo alespoň by měly mít pro křesťana zásadní význam. Jedná se o křest, Bibli, eucharistii a modlitbu. Jednotlivá zamyšlení jdou přímo k podstatě, prostými slovy je řečeno to důležité.
Křesťané vstupují do plného společenství církve politím či pokropením vodou, křesťané čtou Bibli, křesťané se scházejí, aby si sdílením chleba a vína připomínali smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, a křesťané se modlí. Křesťané promýšlejí a prožívají nejrůznější stránky své víry fantasticky rozmanitými způsoby, ale tyto čtyři základní projevy jsou trvale a nepominutelně vlastní většině těch, kdo se označují za křesťany. … jakými lidmi máme naději se stát ve společenství, kde se pěstují? Takže tady jde o změnu? O moji změnu? Někdy na to zapomínáme a snažíme se modlitbou změnit Boha, aby podporoval naše osobní plány a vize. Jde spíš o to nechat se změnit, dovolit Duchu, aby v nás působil.
Toto komentuje Williams trefně:
Když se modlíme, postupně získáváme podíl na Boží moci. To zní dost lákavě, protože máme-li podíl na Boží moci, můžeme dělat zázraky. Ano (říká sv. Řehoř), člověk opravdu může dělat zázraky, jako třeba že odpustí svým bližním nebo rozdá svůj majetek chudým, protože Bůh uplatňuje svou moc takhle. A máme-li podíl na Boží moci, povede nás modlitba tímto směrem. V kapitole o křtu je výrazným prvkem společenství. Pokřtěný člověk se rozhlíží po církvi a nezřídka se má sto chutí se zeptat:
„Copak jste zapomněli, proč jste tady? Copak jste zapomněli na dary, kterými vás Bůh zahrnul?“ Tím nechci říct, že by měl každý křesťan sekýrovat všechny ostatní křesťany. I když jisté sortě lidí by se to asi zamlouvalo. Chci říci, že bychom měli být v mnoha ohledech připraveni jeden druhému ukazovat, v čem spočívá pravost křesťanského života. Vize, modlitba v Kristu, společné naslouchání Bibli, úcta k Bibli, eucharistie jako proměňující společenství, toto a mnoho dalšího jsou skutečnosti, skrze které můžeme promýšlet a žít svoji víru.
Duch Svatý, který mezi nás stále přivádí živoucího Ježíše. Působí zvláště v eucharistii a ta se díky němu stává nástrojem duchovní proměny. Díky tomu se od Stolu Páně vydáváme pracovat v Boží moci na proměně světa: vidět svět v novém světle a lidské bytosti novýma očima. Na ten krátký okamžik, kdy se shromáždíme jako Boží hosté u Božího stolu, se Církev stává tím, čím má být – společenstvím cizinců, kteří se společně stali hosty a společně naslouchají Božímu pozvání.