Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce

Autor knihy: Robert Fulghum
Nakladatelství: Nakladatelství Argo

a
Už hořela, když jsem si do ní lehal (Odeon 1994 a poté opakovaná vydání)
Když jsem byla na vysoké škole, podlehla jsem tehdy fulghumománii. Každý přítel okolo dostal k svátku, narozeninám či Vánocům Fulghumovu knížku. S přáteli jsme se dohadovali, jak se autorovo jméno správně čte. Někteří říkali "falkham" nebo "falkhem". Protože jsme ale asi nebyli jediní neználci, v jedné z dalších knih bylo vysvětleno, že jméno se čte "fuldžum". Jeho první knížky, o kterých píšu, si jistě zaslouží označení "duševní dobrůtky", taková čokoláda pro duši. Jako jsou duchovní vitamíny a hutné pokrmy, tak tohle jsou takové lahodné třešničky na dortu. Poprvé jsem jeho knížky otevřela v Krásensku, kde jsme ve školce pořádali letní tábor. Byly jsme tam se sestrou brzy, tak jsme šmejdily po knihovně. Povídky nás tak okouzlily, že jsme je přečetly téměř všechny. Robert Fulghum napsal ještě další knížky, ale tyto dvě první se mi zdají nejzdařilejší.

Autor má dar vtipným způsobem pomocí příběhů upozorňovat na důležité věci. On sám prošel mnoha profesemi. Byl barmanem, folkovým zpěvákem, obchodním agentem, učitelem kreslení, a také unitářským pastorem. Sám sebe označuje jako lidového filosofa, který přemýšlí o těch nejobyčejnějších věcech.

V knížce Všechno, co opravdu potřebuji znát....... má několik jednoduchých zásad, které by měly děti dodržovat, ale hodí se i pro nás dospělé.


O všechno se rozděl. Hraj fér. Co nemáš rád, nikomu nedělej. Když někomu ublížíš, řekni, promiň. Splachuj. Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře. Když vyrazíš na ulici, chytni někoho za ruku a dávej pozor na auta.

V knížce Už hořela jsou veselé povídky o svatbách, u kterých se budete řehtat, povídky o Bohu a o víře, nad kterými budete přemýšlet, a povídky o prostých lidských věcech jako je třeba vděk, u kterých budete plakat.

"Na konci mnoha knih a filmů bývá poděkování. Seznam lidí, kteří si zasluhují uznání a díky. V tomto duchu píšu já na konci léta mé vlastní poděkování. Děkuji chlapečkovi v obchodě, který mě zezadu objal kolem kolen a řekl mi "tati" a pak mě chytil ještě jednou, i když zjistil, že jeho táta nejsem. Děkuji bývalému prezidentovi Jimmymu Carterovi, že strávil léto s organizací Humana a opravoval domky pro chudé. Děkuji mému bývalému pošťákovi, který si stále ještě pamatuje, jak se jmenuju, i když už jsem se dávno odstěhoval, za to, že přinášel nejdřív přátelství a pak poštu. Děkuji invalidnímu muži, který jel na elektrickém vozíku a vzadu měl napsáno: Kdo je nadrženej, ať zatroubí. Za to, že mi připomněl, jaké odvahy je zapotřebí k optimismu. Děkuji vrátnému, který si zpívá na chodbách budovy, kde pracuju. A je toho ještě víc. Léto je štědré a stalo se toho víc, než píšou v novinách. Samé dobré zprávy. Všechny dary jsou zadarmo."

Fulghumovy knihy jsou přímo napsané proto, aby byly darovány. Nedávno vyšel titul Věčná doroudružství kapitány školky a já se zase nezřízeně chechtala při čtení. Knížky se dají pořídit i jako e-knihy a některé texty načetl na CD Jan Potměšil.