Třináctý černý kůň

Autor knihy: Jan Skácel
Nakladatelství: Nakladatelství Blok

Léto je tady, slunce pálí, tráva má dosud měkce zelenou barvu a vše kvete. A k tomu kvetení duši hladicí knížku napsal Jan Skácel a jmenuje se Třináctý černý kůň. Tady je kousek z ní:


Řádky o radosti

Občas musí mít člověk nějakou radost, třeba nepatrnou, protože jinak by asi umřel jako rybička v akváriu, když se jí nevymění voda. Ale kde vzít v každodenním životě radost a nekrást. Nebyla nám smluvně zaručena v křestním listě a na prodej také není. Moje maminka říkávala, že nejlepší je na radost nečekat, ale udělat ji někomu, zasloužit se o to, aby radost měl někdo jiný. Pevně věřila, ta dobrá duše, že se ta vykonaná radost jednou vrátí.

Před několika lety jsem byl v Číně a tam jsem dal mamince za pravdu. V obchodním domě v Pekingu jsem potkal mladou čínskou rodinu. Muž nesl v náručí děťátko v povijanu, bylo to ještě ňuňátko, a bylo tak velmi milé, jak se tak svýma šikmýma očima dívalo na tento šikmý svět, že jsem se usmál. Už jsem byl na ulici, když mne někdo zatahal za šos kabátu. Otočil jsem se a přede mnou stála ta čínská rodina, hluboce se klaněli a muž říkal něco, čemu jsem nerozuměl. Z rozpaků jsem se také poklonil a oni se spokojeně vzdálili.

Když jsem o tom vyprávěl tlumočníkovi, řekl mi, že to je docela běžná věc. Ti mladí lidé mně přišli poděkovat, protože pochopili, že se mi jejich děťátko líbilo. Měli z toho radost a já kupodivu také.

Musel jsem jet až do Číny, abych přišel na to, co mi maminka řekla dávno předtím v Brně Králově Poli na Vodově ulici. Ale jsem trochu pyšný na to, že jsem maminčinu pravdu o něco vylepšil. Je moc krásné, když někomu uděláte radost, ale ještě hezčí je, když se toho dopustíte mimoděk a nevíte o tom.

Podaří-li se vám to někdy, máte z toho radost skoro celý den. A to je dlouhá doba.

Mně pan Skácel radost určitě udělal. Když si budete chtít přečíst další povídání (třebas to známé o moravské hymně) - neváhejte.