Glosy Dominika Duky

Autor knihy: Dominik Duka
Nakladatelství: Radioservis

Krátké, moudré a trefné glosy kardinála Dominika Duky vysílané v Českém rozhlase v roce 2012, které pohladí, popíchnou a přinutí k zamyšlení. Mnohé z nich, ač rok staré, jakoby komentovaly právě současnou situaci kolem nás. Mnohý čtenář si stejně jako já musí postesknout, že je škoda, že během dne jen stěží může poslouchat radio a jak by rád taková krátká zamyšlení četl třeba v KT nebo slyšel od ambonu místo někdy dlouhých a málo říkajících sdělení.

24.6.2012

Právo být zapomenut

Milí přátelé, vážení rozhlasoví posluchači,

Evropská komise se snaží o přijetí zákona, který by umožnil vymazat některá data z elektronických databází ve chvíli, kdy již nejsou potřebná, nebo byla zaznamenána někdy v dětství člověka a mohla by být zneužita. Jde vlastně o ochranu osobních údajů, i když mne trochu děsí onen název „Právo být zapomenut". Trošku mi to připomíná Orwella a jeho ministerstvo lásky, vymazávání minulosti těch, kdo byli nepohodlní a nepotřební. Ale komise jistě ví, co dělá a myslí to dobře.

***

Ten titulek mne ale vede k myšlenkám na trochu jiné záležitosti. Totiž naopak na právo nebýt zapomenut. Na pomnících hrdinů bývá napsáno "Nikdy nezapomeneme", a přece zarůstají travou. Myslím, že to je případ, kdy bychom zapomínat neměli, historie se nedá vymazat a změnit. Ano, dá se na ni zapomenout. Kdo tak činí, mnohdy je odsouzen k jejímu opakování v trochu jiné rovině. Nelze zapomenout na Ležáky, na světovou válku či totalitní režim. Jako křesťané bychom měli odlišovat odpuštění a "nezapomínání". Trochu jiný typ zapomínání se objeví ve chvíli, kdy se po někom, kdo si kriminálním způsobem přivlastnil miliardy, slehne zem. Za chvíli se na něj zapomene a jede se dál, jak říkal Jan Werich, močálem bílým kolem černých skal. Ani tady bychom zapomínat neměli, abychom nedali takovým lidem spát.

***

Snad nejtíživější je dnes zapomínání politiků, kteří před volbami slibují hory doly. Jakmile jsou zvoleni, v řadě případů se řídí heslem "co bylo, to bylo, teď jsem poslancem" a chtějí po nás, abychom na všechny jejich krásné sliby na čtyři roky zapomněli. Ani tady není zapomínání na místě. Připomínejme nejen sobě, ale těm, které jsme zvolili, jejich úmysly a sliby. Možná v návalu práce a událostí opravdu zapomněli, co nám za naše hlasy slíbili zařídit.


4. 5. 2012

Zločin a náboženství

....

***

Věřícího čtenáře ovšem napadne ještě jedna dosti zajímavá souvislost: smlouvání Lota s Hospodinem při zkáze Sodomy. Lot, jsa sám spravedlivým mužem, neustále přemlouvá Boha, aby město nezničil, vždyť v něm může být třeba padesát spravedlivých… Bůh souhlasí. Jenže Lot, co když jich bude pět chybět, copak kvůli pěti bys tak krásné město vyhubil?

Bůh slevuje na čtyřicet pět. Nakonec se ukáže, že těch spravedlivých je opravdu ve městě tak málo, že je lepší, aby odešli, a město lehne popelem. Nemyslím, že by Bůh dnes na hříšná města seslal oheň a síru, spíš si říkám, že někdy stačí pár spravedlivých měst či oblastí, aby ukázaly těm ostatním, že to jde jinak, než je běžné. Že je možné zachovat si čisté ruce i svědomí. Souostroví slušných okresů, je souostrovím naděje. Kéž by se jich v tom okolním oceánu vynořovalo co nejvíc.


29.1.2012

Na Hromnice o hodinu více.

...

***

Symbolika světla je krásná a starobylá. Vůbec bych tedy přezíravě nekrčil nos nad svěcením hromniček. Když člověk takovou svíčku rozsvítí při večerní modlitbě, může si připomenout, že Kristus je světlem. Ale také to, že každý z nás má být světélkem pro ty druhé. Zapálíme-li ve velkých prostorách kostela byť jen jedinou svíčku, nevidíme vše v jasné záři halogenů, ale přece jen jsme i tak schopni se orientovat. Přál bych nám všem, aby naše malá osobní světélka zářila pro ostatní, aby byli schopni lépe nalézat správnou cestu. Stojí za to obnovovat staré zvyky a tradice a hledat symboliku, kterou jsou naplněny. Naším světlem je Kristus a byl bych moc rád, abychom my křesťané, byli pro druhé také těmi příjemnými hřejivými světly.