Než se setkáme v nebi

Autor knihy: Anselm Grün
Nakladatelství: Karmelitánské nakladatelství

Rozloučení s milovaným člověkem je bolestné. I když bylo zřejmé, že už nebude dlouho žít, a také smrt nebyla zlá, bolesti z jeho odchodu nelze uniknout. Tu je třeba vydržet a protrpět.

Loučení souvisí s odloučením. S milovaným člověkem jste si byli blízcí, v mnohém jakoby spolu srostlí. Nyní jste od sebe odloučeni. Vnímáš to tak, jako by Ti odňali část vlastního těla, kus tvého srdce.

Tato kniha je určena především pro ty, kteří právě prožívají bolest ze ztráty blízké osoby. S velkým užitkem si ji přečtou i ostatní čtenáři. Skutečnost smrti není právě oblíbeným tématem hovoru. Anselm Grün otevírá toto téma citlivě a velmi otevřeně. Pomáhá v první řadě pozůstalým. Každému z nás nabízí nový pohled na smrt někoho blízkého a také jednou na naši vlastní smrt. Zcela konkrétními a přitom prostými slovy jsou tu popisovány a rozebírány pocity, kterými prochází člověk, který ztratil někoho blízkého. Kniha dává sílu k tomu, aby se člověk neuzavíral do svého smutku, aby měl odvahu prožít bolest. Nabízí rady, jak o zemřelém mluvit s ostatními.

Vystav se hloubi svého smutku, i když v tobě vyvolává strach. I když tvé slzy neberou konce, … nemůžeš nikdy padnout hlouběji než do Boží náruče.

Neděs se svých pocitů. V tvém žalu ti budou vztahy k zemřelému stále znovu promítat. Někdy se vynoří i to, co má k ideálu daleko. Připusť si to. Vztah tím může získat novou hloubku.

Pokud se vynořily pocity viny za to, co nebylo ve vztahu dobré, je potřeba to svěřit Božímu milosrdenství. Kniha nabízí i cestu, jak dál, jak pokračovat ve vztahu s milovaným člověkem.

Boží milosrdenství je otevřené pro každého. Jeho milosrdenství, nabízené všem, je větší než naše vina. A jestli Tě trápí pochybnosti, svěř zesnulého v modlitbě milosrdnému Bohu. Ten ho přijme do své milující náruče.

I když to bolí, sdílej své vzpomínky s lidmi, kteří zemřelého znali. Tak bude mezi vámi přítomný a můžete tvořit společenství. Druzí budou ochotně vzpomínat s tebou. Možná mnohé z toho uslyšíš poprvé. A možná si při takovém vzpomínání uvědomíš, jaký poklad ti v něm Bůh daroval.

Bolest z rozloučení možná v srdci uvolní jiné, starší bolesti, na které jsme se snažili zapomenout. Je dobré nechat žalu volný průběh, on časem přestane a povede k nové radosti ze života. Jsou to chvíle, kdy Ježíšův příslib o tom, že „jim setře každou slzu z očí“ (Zj 21,4) nabývá nových a nečekaných významů.

Ježíš odešel do nebe, aby nám připravil místo. Podobně můžeme nahlížet i na odchod našich blízkých. I oni nám u Boha připravují příbytek.

Zemřelý si s sebou odnesl i to, o co jsme se spolu dělili, prožitky, vzpomínky, kus našeho srdce. V tomto smyslu jsme spolu se zesnulým už u Boha a v Bohu. Až pak sami zemřeme, neodejdeme do neznáma, nýbrž do příbytku, který nám připravil Kristus, a naši milovaní, kteří nás předešli. Tam bude naše místo a domov navždy.