Rozhovory

Autor knihy: Ermanno Olmi
Nakladatelství: nakladatelství Camera obscura

Ermanno Olmi je žijící klasik světové kinematografie (* 1931 Bergamo), proslulý italský filmový režisér a scenárista. Rozsáhlou knihu rozhovorů s ním vedl Charlie Owens. České Rozhovory vycházejí z italského originálu a jsou doplněny rozhovorem Petra Slintáka s Ermannem Olmim, který mapuje život a tvorbu Olmiho od roku 2000 do 2011 a doplňuje jeho duchovní a geografické vazby na střední Evropu.

Přestože je kniha formálně vedena důrazem na Olmiho tvorbu, vystupuje nám při četbě do popředí obraz Olmiho jako mimořádné osobnosti, jako člověka, který je veliký ve svojí pokoře, hluboký ve své jednoduchosti a důrazu na základní lidské hodnoty. Olmi je upřímný, vnitřně svobodný a šťastný způsobem, který má zdroj ve spojení života a díla. Považuje vlastní tvorbu především za nástroj ohleduplného sdílení existence s filmovými diváky. První rozhovor se logicky vztahuje k Olmiho životu, vzpomínkám na dětství a na osoby, které jej ovlivnily. Olmi se cítí být zakořeněný do tradičního světa a kultury italského venkova. To se zásadním způsobem odráží i v jeho díle. Ermanno Olmi s odstupem času a z pohledu dospělého popisuje své zážitky z dětství i rozdílné výchovné metody svého tatínka, maminky i babičky.

Tatínkův přístup k výchově byl velmi nenápadný. On mi nepřikazoval, co smím a nesmím. Jemu stačilo, když mi šel příkladem. Prostě svým chováním dosvědčoval, jak se má člověk v té které situaci zachovat. … Měl velký cit pro lidskou důstojnost.

Rozhovor se dotýká i základních otázek důležitých pro každého člověka.

Co pro tebe znamenají pojmy jako život, láska, bolest?

Život je privilegium. Je to příležitost k tomu, abychom otevřeli oči nad ohromující realitou stvoření. Také je to zvláštní způsob vnímání reality. Nezměrný dar a zároveň velká odpovědnost.

Zážitek bolesti je do jisté míry nepřenosný. Olmi nás přesto zve do svojí zkušenosti s utrpením a nabízí řešení, které snad jediné může při setkání s bolestí obstát. Skutečná upřímná a konkrétní láska může dodat smysl i situacím zdánlivě nesmyslným a beznadějným.

Když jsem byl vážně nemocný, hodně jsem trpěl a dokonce toužil po smrti. Bylo to pro mě velmi těžké období. Prostě jsem nechtěl žít ve stavu, kdy bych život nezakoušel v jeho pestrosti. … Asi jsem to tak cítil proto, že jsem před tím prožíval život způsobem, který mi umožnil vnímat ho plnými doušky. … A bolest, stav kdy se všechny tyto pocity najednou vytratí, mne uvrhla do situace, kdy jsem prostě už nechtěl dále žít. Moje manželka mi stála po boku a naléhala: Ty nesmíš umřít, co bych tu pak dělala sama? Tato slova můj úmysl změnila. Najednou jsem pochopil, že jít životem sám může být cennou zkušeností, ale mít vedle sebe někoho, kdo touží po mé přítomnosti, je přece jenom něco víc. Stvořitel prostě potřebuje každého z nás. To je víc, než otevřít oči a prostě žasnout. To je přece nádhera!

Láska je něco širšího, než vztah k jedné konkrétní osobě. … Moje láska k Lorandě je jakýmsi souhrnem všech vztahů, které mne obklopují. … Pozitivní cit k druhým není nic hrdinského. Chtít pro druhé jen to dobré přesto vyžaduje určitou námahu a člověk se tomu musí učit. Někdy, většinou, jsou to druzí, kteří nám pomáhají dosáhnout této výsady, privilegia milovat. Bolest, to je absence lásky.

V dalších rozhovorech Olmi mluví o své tvorbě:

Pomáhám divákovi a hledám způsob, jak jej filmovým sněním provést. Snažím se jej udržet na určité úrovni fantazie, ale zároveň mi jde o to, abych mu umožnil styk s realitou prostřednictvím situací a setkání, která může zažít. … Filmoví tvůrci mají velkou odpovědnost: Prostřednictvím tohoto povolání budou našeptávat lidem, jakým způsobem mají vnímat realitu. Nebo je směřovat k určitému způsobu myšlení.

Film musí na jedné straně pobavit hlediště, zároveň by však měl reprodukovat skutečnost a být úzce svázán s problémy, které prožíváme.

Ve filmu Čas se zastavil se jedna scéna týká slavení Vánoc. V jednom dialogu zazní věta: “Tati, když nemáš peníze, tak ti Ježíšek nic nepřinese.“ Z Vánoc se staly ryze konzumní svátky. Tyto dny by přitom měly oslavovat náš vděk něčemu vyššímu jako je láska, rovnost mezi lidmi a právo na štěstí. Peníze s tím ve skutečnosti nemají co dělat.

Olmi se v mnoha dílech věnuje tématu tradičního způsobu života. Radikální proměnu po druhé světové válce vyvolal svět práce, který způsobil masovou emigraci obyvatel do měst a narušil kulturní i rodinné vazby mnoha lidí. Nové formy organizace práce jsou příčinou masového rozkladu rodin. Dříve člověk běžně přizpůsoboval svou práci chodu rodiny. Dnes je to naopak. Právě lidé nejstarší generace, pro které byla rodina základním prvkem, jsou přehlíženi a vyjímáni z rodinného kruhu. … Velkou odpovědnost za tento stav nese svět politiků, podnikatelů a intelektuálů. … Je to neomluvitelná hloupost, a to především proto, že mluvíme o vzdělaných lidech.

Olmi natočil také film o Janu XXIII. a byl přizván k projektu filmového zpracování biblické knihy Genesis. Při čtení rozhovoru právě o filmu o papeži Janu XXIII. jsem si uvědomila jistou vnitřní podobnost mezi tímto papežem a současným papežem Františkem.

Jan XXIII. byl také běžným občanem, občanem celého světa. Ale to jsme my všichni. Kněží, režiséři, lékaři. A je samozřejmě lepší, pokud jsme občany důstojnými. Jestliže jsme jen bezduchými profesionály bez špetky humanity a nejsme vnitřně propojeni s mysteriem existence, stáváme se ubožáky. A to nejen neužitečnými, ale přímo škodlivými.

Rozhovory jsou jedinou knihou, která od Ermanna Olmiho jako autora vyšla v zahraničí, mimo Itálii. Také se jedná o jedinou knihu v češtině z oblasti kinematografie, která má barevnou Galerii fotografií a která obsahuje fotografie ze všech jeho celovečerních filmů a z řady filmů dokumentárních. Mimořádné v našem prostředí je také, že se překladatel rozjel za žijícím klasikem světové kinematografie pořídit nový rozhovor s českými konotacemi a ten pak slouží jako aktuální doplněk rozhovoru překládaného.

Ermanno Olmi: Rozhovory (Camera obscura, Příbram, Svatá Hora, 2012) Přeložil Petr Slinták a Martina Mezírková Objednat lze na stránkách nakladatelství Camera obscura.