Jako bychom dnes zemřít měli

Autor knihy: Miloš Doležal
Nakladatelství: Nová tiskárna Pelhřimov

V anketě o nejlepší knihu čtenáři Katolického týdeníku oceněná kniha zachycuje život kněze Josefa Toufara, jehož blahořečení v současnosti probíhá. Před otevřením knihy jsem měl obavy, zda nepůjde o nekritický chvalozpěv na člověka, kterého komunisté umučili, a proto je třeba ho vyzdvihnout a oslavit.

Během čtení této až dokumentární knihy (na konci obsahuje desítky fotodokumentů a fotografií) jsem ale čím dál víc získával obdiv k tomuto cílevědomému a statečnému knězi a především člověku. Právě tak si můj obdiv získával i autor, který Toufara ukazuje se všemi přednostmi i nedokonalostmi. A na konci knihy jsem si se zaťatými pěstmi musel sám sobě připomínat, že „Boží mlýny“ melou každému a spravedlnost není pouze věcí lidskou … Pane Doležal - skvělé !!!

Druhým na blízku a radostná skromnost

Ve válečném létě i zimě obcházel P. Toufar farní krajinu, vyučoval, kázal, zaopatřoval, ale také si rád u Rýdlů na Dolních Pasekách zahrál karty, u Miláčků v Zahrádce poslouchal rozhlasové sportovní přenosy, ve Snětě se s chutí zastavil na kus řeči u koláře Koncela. Měl
v sobě trpělivou výdrž, posilněnou a osvědčenou za studií a dar srdečné komunikace. S lidmi se uměl zastavit, rozmlouvat, poradit, prakticky pomoci. Navíc to nebyl žádný kněžský suchar, ale sympatický muž se smyslem pro humor, s jadrnou mluvou a pevným stiskem ruky.

Se zahrádeckými kluky čutal na plácku u kostela fotbal nebo dřevěnými pálkami plácal tenis. A když některý z hochů vysklil okno u vedlejšího domu, vše "přikryl" svojí kněžskou autoritou. Sportovně nadaný a ani manuálně zručný však nikdy nebyl. Řada jeho žáků vzpomíná, že se sotva trefil do míče a ani žárovku u lampy si nebyl schopen sám vyměnit.

Stal se však pro zahrádecké obyvatele skutečným zjevením. Kněz tu najednou nebyl jen slavnostním celebrantem, křtitelem a vyučujícím, ale autoritou a osobností, která přirozeně překračovala hranice církve, světa se nestranila a s lidmi ( i jiných vyznání ) spolupobývala v citlivém kontaktu. Je nutné dodat, že Toufar si přitom nikdy nežil nad poměry, jeho kněžský život se odehrával v střídmosti a skromnosti – například koupenou černou látku na novou kleriku daroval chudé farnici na šaty. Zříkal se i peněz za křty a pohřby.