Jorge Mario Bergoglio - František papež chudých

Autor knihy: Andrea Tornielli
Nakladatelství: Nakladatelství Ikar

Kniha, v níž italský novinář skládá z výroků a událostí ze života před zvolením i během volby mozaiku, která ukazuje osobnost současného papeže. Čtenář je stále více a více vtahován a okouzlován tímto prostým a moudrým člověkem, až nakonec nezbývá po přečtení knihy polohlasem pronést: Bože dík za něj. Mám radost a těším se na příští dny.

„Paradoxně,“ řekl v rozhovoru … „ se právě jako věřící měníme. Člověk nezůstává věřícím do puntíku, jako tradicionalisté či fundamentalisté. Víra je vždy změna, růst, oživení. Pán vyvolává změnu v tom, kdo mu je věrný.“

Na jiném místě budoucí papež prohlásil, že tento typ velmi přísné religiozity se schovává za učení, jež zdánlivě nabízejí ospravedlnění, ve skutečnosti však lidi zbavují svobody a brání jim v růstu.

„Velcí vůdci Božího lidu byli muži, kteří ponechávali prostor pochybnostem. Před Bohem nezáleží na ničem jiném než na pokoře, a to od náboženských vůdců vyžaduje, aby Mu dávali prostor, aby měli niternou zkušenost s temnotou a nevěděli, co dělat. Jednou z vlastností špatného vůdce je přehnaná autoritativnost, pramenící z jistoty a důvěry v sebe sama.

Nejde o to, jestli nosíš sutanu nebo ne, nýbrž o to, jestli si vyhrneš rukávy, abys pracoval pro druhé.

Jistý muž, když slyšel slova o milosrdenství, Bergogliovi řekl: „Ach otče, kdybyste znal můj život, takhle byste nemluvil! Udělal jsem hrozné věci!“ Kardinál opáčil: „Dobře. Tak jdi za Kristem: jemu se to bude líbit, když mu budeš o těch věcech vyprávět. On zapomíná, má zvláštní schopnost zapomínat. Zapomene, políbí tě, obejme tě a jen řekne: ,Ani já tě neodsuzuji, jdi a od nynějška už nehřeš.’
…On nikdy v odpouštění neochabuje.”

„Někteří netušili, proč si římský biskup vybral jméno František,“ říká papež Bergoglio. … „Při volbě jsem seděl vedle emeritního arcibiskupa ze Sao Paula a emeritního prefekta Kongregace pro klérus, kardinála Claudia Hummese, svého dobrého, opravdu dobrého přítele!“ prohlásil papež. „Když to začalo vypadat nebezpečně, utěšoval mě,“ dodal v narážce na postupný a nezadržitelný nárůst podpory svého jména. „A když počet hlasů dosáhl dvou třetin, ozval se obvyklý potlesk, protože byl zvolen papež. A Hummes mě objal, políbil a řekl mi: ,Nezapomínej na chudé! ‘“
“To slovo,” pokračoval papež, „ťalo do živého: chudí, chudí. Hned se mi v této souvislosti vybavil František z Assissi. Poté jsem myslel na války a skrutinium pokračovalo až do sečtení všech hlasů. A František byl člověkem pokoje. A tak vstoupilo do mého srdce toto jméno: František z Assissi.“