Kruté století, V komunismu jsme žít nechtěli

Autor knihy: Adam Drda
Nakladatelství: Radioservis

Dvě knihy vzniklé na základě rozhlasového pořadu Příběhy 20. století - první z nich doplněná CD s autentickými rozhovory aktérů, zachycují příběhy našich současníků. Jde o příběhy, které by neměly být zapomenuty, měly by být připomínány a vzpomínány, protože národ, který nezná své dějiny a nepoučí se z nich, je odsouzen k tomu, vše znovu opakovat. Příběhy, které by se mohly zdát jen pouhou historií, jsou v době neklesajících preferencí totalitní strany, událostí na Ukrajině, podivného chování těch, kteří se považují za demokraty i sílících hlasů, podle nichž je prospěch hlavním morálním argumentem, stále aktuální a znovu varují. Připomínají, jak křehká je svoboda a jak snadno ji mnozí vymění, jak mnoho je těch, kteří ze strachu, obav o rodinu či kvůli prospěchu jsou ochotni sloužit komukoliv a čemukoliv. Třebas po přečtení příběhu a rozhovoru s rudým prokurátorem Karlem Vašem člověk žasne, jak snadno lze vytěsnit z historie vlastního života to, co se nehodí a najít zdůvodnění pro naprosto nepřijatelné a obludné činy.

Rád bych Vám alespoň zkráceně v datech nastínil jeden z osudů. Snad Vás zaujme a podnítí k přečtení nejen příběhu celého ale i mnoha dalších.

Anna Schwarzová ( přátelé ji říkají Nina ) se narodila 14. března 1921 v Praze. Rodiče byli Židé, ale asimilovaní. Nina se stala katoličkou pod vlivem babiččiny švagrové a ve 14-ti letech překvapila rodiče s požadavkem, aby ji úřady registrovaly jako občanku „katolické víry“.

Už v roce 1939 se Nina jako silně věřící absolventka gymnázia přihlásila do kláštera. Neúspěšně, vstup byl odložen kvůli rasovému původu – s doporučením, že se má vrátit později.

Dne 7. prosince 1941 odešla na pražské shromaždiště Židů před transporty a pak byla s rodinou deportována do Terezína.

V říjnu 1944 byl otec Gustav Schwarz odvlečen do Osvětimi a okamžitě poslán do plynové komory, stejně jako dva strýcové. Nina s matkou věznění přežily.

Krátce po návratu z Terezína znovu navštívila karmelitánský klášter. Stala se postulantkou („kandidátkou na řeholnici“, jež patří k řádu, ale ještě nesložila sliby), ale pořád zůstávala „za zdí“.

Do Karmelu byla Anna Magdaléna neboli Nina Schwarzová přijata až napotřetí v roce 1948. Ale opět do jejího života zasáhl totalitní režim. Nedlouho po únorovém převratu byly na příkaz Státní bezpečnosti propuštěny všechny novicky a postulantky. Nina byla následně vyhozena i z vysoké školy. Již na přelomu čtyřicátých a padesátých let se Nina stala členkou společenství Rodina, které ještě za války založil chorvatský kněz Tomislav Kolakovič. Státní bezpečnost většinu členů Rodiny sledovala a postupně je zatýkala. Dne 12. února 1953 si StB přišla i pro Annu Magdalenu Schwarzovou, „členku protistátní skupiny“. Soud se konal v březnu 1954, rozsudek zněl jedenáct let odnětí svobody za velezradu, k tomu ztráta „čestných občanských práv“ plus propadnutí majetku.

Z vězení se dostala na svobodu při amnestii v roce 1960 a v témže roce nastoupila v Praze do kablovny, kde měla praxi již z vězení.

V Československu byla nucena k životu mimo klášter. StB totiž oznámila do kláštera v Jiřetíně, že není vhodné, aby Nina Schwarzová přijížděla. Představená si varování vyložila jako příkaz, který nelze nesplnit - a proto se sestra Magdaléna obrátila do Krakova.

Zemi opustila pod dohledem tajné policie 19.ledna 1985. Na index v Československu nežádoucích osob ji StB zařadila 25. ledna téhož roku a evidentně si oddechla, že má Annu Magdalenu z krku.

V Krakově, v klášteře klauzurního řádu bosých karmelitánek, žije sestra Magdaléna dodnes. Jak už bylo řečeno, vypadá křehce, ale je to vitální dáma, která o svém životě i o veřejných věcech mluví otevřeně a bez servítků.