Protože pocházím z ateistické rodiny i z ateistického prostředí, odvážím se říct, že moje cesta k víře a k Pánu je vzácným příkladem Boží milosti. Protože už na základní škole nás učili, že víra v Boha je dávno překonanou pověrou, která vznikla tím, že si lidé neuměli dříve vysvětlit některé přírodní úkazy - např. bouřku, a že věda prý toto vše již dávno vyvrátila ...

Oproti tomu si ale dobře vzpomínám, že jsem si nikdy nedokázal představit, co bude po smrti. Moje maminka mi vždy na tyto mé otázky dávala jednoduchou odpověď, že to už nebude nic - prostě konec. Já jsem si však toto nedokázal už tenkrát vůbec představit ...

Mimoto mě už od mala trápily otázky toho zlého v tomto světě - bolesti, utrpení, válek, nemocí apod. Vždy jsem si tedy jaksi intuitivně uvědomoval a doufal jsem, že toto všechno zlé snad musí přece jednou skončit. Pod vlivem převládajícího materialistického názoru jsem však také spíše věřil, že toto přinese až technický pokrok lidstva a že pak už neb udou ani nemoci, ani války.

Od svých dětských let jsem byl vždy vášnivým čtenářem, takže mě vždy zaujali knihy, které vyjadřovali jiný než ten materialistický světový názor- ať už to byly např. pohádky, knihy Karla Maye, anebo různá sci-fi literatura. Ale až na vysoké škole jsem se setkal s literaturou, která pojednávala o nejrůznějších duchovních tématech např. včetně různých záhad, různých názorech o životě po smrti např. včetně převtělování. Tyto věci mě velice bavili. Moje první vysoká škola mě však nebavila, a já jsem hledal pomoc a řešení této pro mě tak těžké situace. Tenkrát jsem se právě poprvé setkal s křesťany a s křesťanstvím. Byla to pro mě psychická pomoc v mé nezáviděníhodné situaci, kdy jsem hledal cestu, jak odejít z VŠ kde mě to tedy neb av ilo. Radili mi jednak, abych se modlil k Bohu, ať mě ukáže moji cestu, a také mi radili, jak se lze přijetím Ježíše Krista stát skutečným věřícím (neboť o tom, že existuje Bůh, jsem ani tehdy již nepochyboval).

No a Boží milost mě ani navzdory mé tehdejší nevěře nenechala bez pomoci, a já jsem skutečně studia na mé první VŠ úspěšně zanechal a nastoupil na druhou, která pro mě již byla tou pravou, a tu jsem již s výborným prospěchem absolvoval. Nyní na ní pokrač uji jako doktorand. Na této VŠ jsem se zpo čátku od křesťanství a tedy od Boha navzdory Jeho milosti ke mě sice vzdaloval a hledal jsem cestu spíše v jiných duchovních systémech - např. v buddhismu či východní spiritualitě i jiných, ale pak přece jsem se s křesťanstvím znovu začal setkávat v různých situacích či různých podobách, které na mě opět začaly působit povzbudivě a nadějně.

Po třech letech studia na této škole přišlo ono krásné a slunečné léto 1997, které však na začátku bylo ve znamení oněch katastrofálních záplav na Moravě a u nás ve východních Čechách. Teprve až v srpnu tohoto léta jsem už definitivně věděl, že se chci stát křesťanem a konečně jsem v sobě nalezl odvahu a pomodlil se k Pánu Ježíši, aby vstoupil do mého života, a tak jsem se stal z Boží milosti znovuzrozeným věřícím-křesťanem.

Dnes mám tedy za sebou přes 2,5 roku života víry, a jsem za to Bohu neskonale vděčný, že se mě ujal a vytáhl mě z bídy a beznaděje. Vím, že k dokonalosti jsem zatím sice stále ještě hodně a hodně a na hony vzdálen, ale přece vím, že už teď i tak Pán proměnil moje srdce od různých zlých vlastností, jako např. závist, sobectví, pýcha, nevděčnost za vše dobré a neschopnosti vážit si života a jeho darů.

To nejdůležitější však, co mi dává nejhlubší pokoj a jistotu, je vědomí, že můj život jak už zde na zemi, tak i po celou věčnost - tedy celá moje existence, má a vždy bude mít díky mému osobnímu vztahu s Věčným Stvořitelem dokonalý smysl a náplň.