Svědectví - Anežka

Mé obrácení

Vyrůstala jsem ve věřící rodině, ale jak to tak bývá, každý si musí na tu svojí víru přijít sám. Může se i stát, že ačkoli člověk doma Boží slovo slýchá, v dospělosti to není tak ideální, jak by si si třeba rodiče takového potomka přáli. Ale i přesto si myslím, že vést děti v tomto duchu je jedině ku prospěchu nejen jednotlivce, ale i pro celou společnost. I u mě to byl do dvaceti let takovýto případ. Do kostela jsem chodila, ale podle víry jsem nežila. Žila jsem podle sebe, a velmi trápila své okolí. A ta nejdůležitější vlastnost mi chyběla. To, co považuji v dnešní době za nejdůležitější ve víře a v celém životě vůbec (když samozřejmě pominu první přikázání) je láska k lidem. Daleko lehčí je lidi nesnášet, či se mstít, než je milovat a snažit se je pochopit. To každý nedokáže a podle mě je to dar, který jsem právě získala při svém obrácení na místě zvaném Medjugorje. Jde o poutní místo ležící v západní Hercegovině asi 25 km jihozápadně od Mostaru, kde se má zjevovat Panna Maria. (Píšu „má“, proto aby si každý mohl nechat svůj vlastní názor na věc).

Už po příjezdu na toto místo padl na mě zvláštní pocit. Byla jsem tam se sestrami a kamarádkami, a asi všechny jsme byly potěšeni množstvím hezkých mladých….lidí :-). Zajímavé je, že u mě tento zájem po několika hodinách odpadl a připoutal mě silný duch tohoto místa. Prožívala jsem neskutečné chvíle, které nemohly být s tohoto světa. Připadala jsem si jako blázen, který se topí v dosud nepoznané lásce a milosti. Pocit to byl tak intenzivní, že převyšuje jakýkoli prožitek zde na zemi. Toto jsem zažila jen jednou v životě a vím, že mi to stačí na celý zbytek života, který je tolik těžký a protkaný různými zkouškami. A tehdy jsem začala mít ráda lidi (I když je to někdy hodně, hodně těžké).

Dále už jen takové perličky, které přispěly k celkovému prožitku obrácení z tohoto místa. Jeden den mě velmi bolela hlava a to dost úporně (nezabíral ani Ibuprofen).

Lidé říkali, že vedle hlavního stanu poutního místa je zázračná kaple, kde už dost lidí dostalo nějakou milost. Hned při prvním zakleknutí a krátké motlitbě v této kapli bolest náhle (tedy okamžitě) ustala, ani jsem tomu nemohla uvěřit.

To byl jeden hezký „zázračný“ prožitek a druhý je podobný: Večer jsem ulehla do postele v pokoji, ve kterém jsme byly ubytované. Druhý den jsem se probudila úplně obráceně, což znamená s nohama na polštáři (opravdu se mi to nestává). A vedle nohy mi lezl ten největší sršeň, jakého jsem kdy viděla. V Chorvatsku je všechen ten hmyz nějaký větší…

Anežka